Jenže unionisté od léta roku 2002 vládní stranou jsou, přestože jejich existence už delší dobu postrádá smysl. Přitom se nikdo kromě premiéra Stanislava Grosse tak urputně jako oni nedrží mocenského koryta.
Strana, která se pořád vydává za liberální a téměř pravicovou, drží v křesle nedůvěryhodného levicového předsedu vlády, který týdny cirkusovým a nepřijatelným způsobem vysvětluje své majetkové poměry a podnikání své manželky.
Proč unionisté okamžitě poté, co se Grossova kauza objevila, neopustili vládu, která kvůli svému premiérovi skutečně škodí zemi? Je to snad proto, že jejich předseda Pavel Němec nedávno založil poradenskou firmu, a tím se jako ministr dostal do střetu zájmů? Nebo snad proto, že jejich první místopředseda a ministr obrany Karel Kühnl více než dva roky dával okatě najevo, že on chce být ve vládě, ať se děje cokoli? Počínání unionistů je navíc často nepochopitelné.
Zahájili zcela nesmyslnou billboardovou kampaň, která straší po republice a za propagaci nesplnitelných hesel vyhodili mnoho milionů korun. Bude zajímavé sledovat, kdy, jak a z čeho strana splatí tuto kampaň. Pokud někdo unionistům tvrdil, že občané jsou skutečně v tomto případě zvědaví na tvář Pavla Němce, tak se strašně mýlí. Naopak.
Němec patří v české politice mezi nejméně přijatelné lidi, protože veřejnost široce sdílí pocit, že člověkem, kterému jde v politice především o „koryto“, je právě on. A předseda unionistů tento pocit svým chováním a činy nikdy nedokázal vyvrátit.
Jeho strana je také pro voliče programově nečitelná, nesrozumitelná, bez zajímavých nápadů i silných a charizmatických osobností.
Zcela na poslední chvíli se snažila před veřejností obhájit tím, že požadovala demisi celé vlády, jinak její ministři odejdou. Nic na hodnocení unionistů nemění ani včerejší šachování kolem možnosti, že se už rozpadlou koalici podaří ještě jednou vzkřísit.
Alespoň poslední zbytky cti (i když už pár minut po dvanácté) si tedy zachoval jen unionistický ministr informatiky Vladimír Mlynář, který podal demisi, a také místopředseda strany Svatopluk Karásek.
Ten se alespoň zdržel v pátek při vyslovování nedůvěry vládě hlasování a říká, že jakýkoli kabinet opírající se o komunisty odmítne podpořit.
To je však příliš málo na to, aby mohla být US-DEU ještě respektovanou a volitelnou stranou. Definitivně svoji tvář ztratila.
Unionisté však mají ve vší té bídě jedno velké štěstí: nemusí svým voličům nic vysvětlovat, ani se jim zodpovídat. Prakticky žádné voliče totiž již nemají.
