Podzimní volby jsou za rohem a případné revoluční změny by mohly občanským demokratům přivést další debakl. I osobnost předsedy-veterána je pro stranu klíčová.
Václav Klaus je jejím otcem zakladatelem. Založil ODS na podporu své ekonomické transformace a celých 11 let ji táhl. Srovnávání s Jospinem nebo Haguem, kteří okamžitě po prohraných volbách frajersky odstupovali, proto kulhá. Francouzští socialisté či britští konzervativci nebyli v pravém slova smyslu "jejich" dětmi.
Intimní pouto mezi Klausem a ODS spíš připomíná vztah mezi první republikou a Masarykem. Bez Langera, Zahradila, Beneše by se ODS nepochybně obešla. Přežila by však bez Klause? Nestala by se vyčpělým odvarem své někdejší slávy? Vždyť desetiletí hrála jen na jednoho hráče.
ODS je dnes spojována s korupcí a klientelismem a nejeden pravicový volič se už letos nepřemluvil, aby ji volil. A špatná pověst se nenapravuje bolestínstvím, nýbrž činy. Přes veškeré šrámy a neúspěchy má právě ODS jedinečnou šanci rehabilitovat samu sebe a politiku občanské pravice.
Mluví pro ni tři argumenty:
1) Na pravé půlce politického hřiště perspektivnější tým není. Ani Unie svobody, natož nebožka ODA a další marginální straničky nemají to co ona: úspěšné komunální zázemí + schopné regionální politiky včetně hejtmanů + intelektuální švih.
2) Konkurenční unionisté míří do Špidlovy vlády a chtě nechtě se budou podílet na dalším zadlužování země a výrazném přerozdělování peněz.
3) Pravicoví voliči tu jsou a čekají, kdo je osloví s kultivovanou a věrohodnou nabídkou.
Vybere si ODS zákopy, nebo frontovou linii? Počkáme si. Dlouhé čekání však, jak už víme, Špidlovy růže přináší.
