Vysvětlení je jednoduché. Strojírenství u nás vystudovalo zdaleka nejvíc lidí.
Dvakrát víc než druhý nejčastější obor, stavebnictví, a třikrát víc než ekonomiku.
Zároveň právě strojaři často nenajdou ve svém oboru práci za tolik peněz a v takovém prostředí, jaké by si představovali.
"Strojírenství se stalo jakousi univerzální přípravou pro trh práce," říká Jiří Vojtěch, jeden z autorů studie Shoda dosaženého vzdělání a vykonávaného zaměstnání.
Strojaři se podle něj nejlépe uplatní v takových zaměstnáních, pro která nejsou odpovídající školy nebo mají málo absolventů. Zejména to platí pro práci v policejních a bezpečnostních složkách.
Naopak zdravotní sestry, učitelky v mateřské škole, kadeřnice, automechaniky či zedníky jen výjimečně dělají lidé, kteří nemají odpovídající maturitu nebo výuční list.
Autoři zmíněné studie se na věc dívají i z druhé strany - zda lidé dělají v oboru, který vystudovali. Zjistili, že počet těch, kteří pracují mimo svůj obor, se během uplynulých pěti let zdvojnásobil. Každý druhý středoškolák dělá něco jiného, než se učil ve škole.
Někteří práci ve svém oboru nenajdou, jiní o ni nestojí. I u nás se totiž začal výrazněji projevovat jev, který ve vyspělých zemích už dávno znají: trh práce, stejně jako rozhodování lidí, je věc dynamická.
"Málokdo vystačí s jedním povoláním celý život," říká Miroslav Procházka, ředitel Národního ústavu odborného vzdělávání a dodává: "Přisuzovat tomuto jevu kladné nebo záporné znaménko by bylo stejné, jako dávat je střídání čtyř ročních období." Nezbývá, než s ním počítat.
Právě kvůli proměnlivosti trhu práce není rozumné snažit se okopírovat jeho momentální stav do nabídky škol a oborů. Za deset let totiž může být všechno jinak.
Studie také boří mýtus o tom, že zahraniční investoři u nás nenacházejí dostatek vyučených dělníků. "Firmy volají: Nemáme dost šiček. Školství, vychovej nám je. Ale není to pravda, vyučených šiček je dost. Dělají ale něco úplně jiného, protože jim firmy nabízejí málo peněz," říká Jiří Vojtěch.
Omezovat počet žáků přijímaných do určitých oborů s tím, že je to donutí nastoupit do oboru jiného, se podle něj míjí účinkem. Výsledek je jediný - žáci sice takový obor vychodí, ale stejně půjdou dělat něco jiného.
Přesně to dělají dvě třetiny lidí vyučených v kožedělných, elektrotechnických a chemických oborech. Raději jdou dělat servírky, stavební dělníky, policisty či řidiče.
