S dohodou "se dá žít"
"Je to velký den pro Evropu. Jsme připraveni na rozšíření," jásal švédský premiér Göran Persson poté, co s ústupem Belgie padla poslední překážka pro dohodu.
Německý kancléř Gerhard Schröder byl střízlivější: "S tím co se dohodlo, se dá žít." I on byl ale přesvědčen, že rozšíření má nyní zelenou.
"Je to dohoda, která otevírá dveře pro rozšíření – je to strategické rozhodnutí ve strategický okamžik. Pokud bychom k němu nedospěli, byla by to špatná zpráva pro uchazeče," uvedl i francouzský premiér Lionel Jospin. "Smlouva mohla být ambicióznější, ale není to poslední smlouva," dodal.
Co se dohodlo v Nice |
- rozdělení hlasů v rozhodující Radě EU: velké země (Německo, Francie, Británie, Itálie) jich budou mít 29, Poláci a Španělé 27, menší Rumuni 15, Češi, Maďaři, Belgičané, Řekové a Portugalci po dvanácti, Rakušané spolu se Švédy a Bulhary po deseti, Slováci, Irové, Dánové či Finové po sedmi, Slovinci a pětkrát menší Lucemburčané po čtyřech. Rozhodnutí je schváleno, pokud získá 71 až 73 procent hlasů a podporu prosté většiny zemí EU - rozdělení křesel v Evropském parlamentu: ze 744 poslanců bude po dvaceti z České republiky a z Maďarska. To je o dvě křesla méně než má mít stejně velká Belgie, Řecko a Portugalsko. Polsko bude mít 52 europoslanců a Slovensko třináct - Evropská komise: v této „vládě“ unie má mít každý stát od roku 2005 jednoho zástupce. Poté, co počet jejích členů překročí 27, rozhodne Rada EU o snížení jejich počtu pod 27 a o zahájení rotace, kdy v každém období některé státy nebudou mít svého komisaře. Předseda Evropské komise bude volen většinou členů EU, ne už jednomyslně. - „rakouský zákon“: po diplomatické blokádě Vídně se nyní unie shodla, že k podobným krokům lze sáhnout jen při vážném porušení lidských práv z podnětu třetiny EU a se souhlasem čtyř pětin unie - většinové hlasování: bude se používat k schvalování politik EU v oblasti průmyslu a služeb i u posílené spolupráce v oblasti spravedlnosti a vnitra. Ve většině navrhovaných oblastí však přechod k tomuto hlasování neprošel - posílená spolupráce: skupina zemí unie smí i bez souhlasu všech ostatních zahájit integrační kroky ve všech oblastech kromě obrany |
Je faktem, že i když se státy dohodli na mocenských změnách v institucích unie, udělaly jen velmi málo pro to, aby jejich rozhodování bylo jednodušší.
Vytvořením tří prahů (počet hlasů v Radě, počet států a počet obyvatel) naopak rozhodování zkomplikovali.
"Je obtížné to pochopit, je to složité. Ale je to systém, který bude fungovat," tvrdil přesto šéf Evropské komise Romano Prodi. To snad platí v případech, kdy se bude rozhodovat kvalifikovanou většinou, ale tuto proceduru summit oproti původním očekáváním nijak nepodpořil - až na výjimky jako je rozhodování o politikách EU v oblasti služeb a průmyslu.
Dvanáct hlasů pro Čechy
V Nice se bojovalo za Prahu - glosu Luboše Palaty si přečtěte ZDE.
Nice: Poslední reforma bez Čechů - komentář Michala Mocka čtěte ZDE.
Česká republika bude mít po svém vstupu v budoucí Radě EU dvanáct rozhodovacích hlasů. To jsou sice jen tři procenta z celkového počtu 345 hlasů – tolik jich má mít rada EU po skončení rozšíření – ale pokud se shodne aspoň se Slováky (sedm hlasů) a s Maďary (dvanáct hlasů), bude mít její hlas podobnou váhu jako slovo Německa či Británie (po 29 hlasech).
Konečný průlom závisel na Belgii
Dohodu blokovala až do poslední chvíle Belgie – ta stejně jako před třemi lety v Amsterdamu odmítala myšlenku, že by měla mít méně hlasů než její soused, Nizozemí. Ještě ve dvě hodiny ráno odmítl belgický premiér Guy Verhofstadt poslední návrh Francie a strhl tak summit na samý pokraj ztroskotání. Až po schůzce s francouzským prezidentem Jacquesem Chiracem a po dalších dvou hodinách vyjednávání, které přidalo další jeden hlas v Radě EU pro Rumuny a dva pro Litevce, Belgičané ustoupili.
Souhlasili s tím, že patnáctimilionové Nizozemí bude mít o jeden hlas více než jejich desetimilionová země. „Posílení těchto dvou zemí mně pomáhá vysvětlit to,“ řekl Verhofstadt po jednání a dodal: „Pokusím se (lidem) vysvětlit i problém mezi Francií a Německem.“ Rozdíl v počtu obyvatel mezi těmito dvěma zeměmi, které budou mít i nadále stejný počet hlasů, je procentuálně stejně velký jako početní rozdíl mezi oběma zeměmi Beneluxu.
Summit v Nice se před svým závěrem dostal do varu, čtěte ZDE. |
Malí se prosadili
Odpor Belgie, ale také Portugalska, Finska, Rakouska a dalších malých zemí vedl k tomu, že ani postavení České republiky nebude tak oslabeno, jak se mohlo zdát po návrzích Francie. Nejde jen o počet hlasů v Radě, jichž mají malé země po celonočním jednání více, než se čekalo. Pro schválení rozhodnutí bude nutné získat 71 procent a (po rozšíření) 73 procent hlasů) v Radě EU, takže iniciátoři návrhů budou potřebovat hlasy každé země. Získané hlasy přitom musí reprezentovat nadpoloviční většinu států (což je pojistka pro malé země) a aspoň 62 procent obyvatel unie (což zase umožňuje blokovat rozhodnutí malé hrstce velkých států).
Francouzský prezident Jacques Chirac (uprostřed) vede tiskovou konferenci spolu s premiérem Francie Lionelem Jospinem a evropským komisařem Romanem Prodim (vpravo) pátý den evropskéhou summitu v Nice (11. prosince 2000). |
Šéfové evropských států a vlád pózují pro fotografy na summitu Evropské unie, který byl zahájen 7.prosince v Nice. |
Francouzský prezident Jacques Chirac si mne unavené oči během tiskové konference poté, co se zástupci evropských států dohodli na reformě Evropské unie (11. prosince 2000). |