US-DEU se však vyznačuje jednou pozoruhodnou věcí. Sami delegáti sjezdu dokážou pojmenovat chyby a sypat si popel na hlavu. Partaj je sama sobě dobrým patologem. Ona docela dobře ví, proč se do té mizerie dostala, a sjezd byl vlastně jednou dlouhou kritickou sebereflexí.
Jenže ta pitva zatím jaksi nepomáhá: nová energie a chuť k životu ze strany neprýští, nová vůle k životu z ní nečiší. Na sjezd do Brna se v krásném počasí dostavilo čtyři sta delegátů, a to je při současných preferencích strany docela úspěch.
O kolik víc je teď voličů strany než delegátů? Do těžce churavých se nemá kopat, ale přece jen zopakujme hlavní chyby. Strana chtěla čistší a transparentnější politiku než ODS, ale kromě toho nevěděla co, tak se rovnou moc rozkročila: někdo chtěl opravdovou pravici, někdo moderní levici, někdo snad liberalismus, někdo rovnou spojit se s lidovci.
Čeřen na nabírání voličů měl krátký držák a moc velká oka, málokdo se chytil, většina proklouzla. Pak jenom těch změn názvů, těch hádek o stínovou vládu a těch předsedů! Kdo a proč si to má všechno vůbec pamatovat? Došlo to tak daleko, že nikdo ani nechtěl US-DEU vést.
Teď je šéfem Mareš, protože je ve vládě a ve vládě se taky zůstává. Ale jak ho zviditelnit? Kolik občanů ví, co tenhle místopředseda vlády ve vládě dělá? Nebo nám chtějí unionisté tvrdit, že za to, že to nikdo neví, mohou snad novináři?
Ministr Mlynář si chce dělat svůj e-government, tím však stranu z průšvihu nevytáhne. A ani se nesnaží. Ve vládě se zatím zůstává, ale sjezd neřekl, co bude, když nějaký nový prezident zkusí stranu z vlády vymést. Krizový scénář není. Spolupráce s Evropskými demokraty se také nerýsuje. Nový předseda Petr Mareš mluvil na sjezdu o trvale udržitelném rozvoji. Myslel tím snad vlastní stranu?
