Evropský prezident nebude mít příliš velkou moc. Podle předsedy Konventu Valéryho Giscarda d'Estaing bude řídit jednání Evropské rady sdružující šéfy členských zemí.
Jeho úkolem tu bude tlačit na shodu států. Navíc má podle Giscarda "zodpovídat za reprezentaci unie", zejména v zahraniční politice. Bude to však "sám voják v poli" nemá nárok na svůj kabinet, který by mohl konkurovat unijním úředníkům.
Prezident bude volen na dva a půl roku. Zatím se vedení unie střídá v rukou jejích premiérů a ministrů každého půl roku. To po přijetí ústavy skončí, ale jen v části orgánů unie, v Evropské radě a pak v radě pro zahraniční záležitosti. Tu má vést nově vytvořený evropský ministr zahraničí.
Znamená to, že se zmenší šance malých států, aby tu aspoň půl roku "zářily" jako vůdcové největšího bloku světa. Právě proto malé země prezidenta ostře odmítaly.
Střídání však nezanikne úplně.
V unii se pravidelně scházejí také ministři hospodářství, životního prostředí, zemědělství a dalších sektorů. U nich bude vedení v rámci unie dál přecházet z jedné země na druhou. Vše se jen zpomalí - ke střídání bude docházet jednou ročně, ne každý půlrok, jako je tomu dosud.
Instituce EU jsou nyní hlavním "bojištěm", na němž se zápasí o budoucí podobu Evropy. Po vypracování nynějšího kompromisu v této otázce doufá Giscard, že nyní je možný "jednotný návrh" ústavy, což ztíží snahy o jeho změnu, až o něm budou jednat členské státy.
Výhodou návrhu je to, že do roku 2009 se v řadě věcí nic nezmění - státy tak mají čas, aby si zvykly na nové uspořádání. Tak malé země považují za důležité, aby udržely své zastoupení v Evropské komisi, která řídí úřední aparát unie a chystá návrhy jejích zákonů. To se jim podařilo - až do roku 2009.
I poté v ní sice budou mít všichni svého komisaře, ale jen patnáct z nich bude mít právo rozhodovat o chodu komise. Toto právo se má mezi státy střídat bez ohledu na jejich velikost a sílu.
Konvent navrhuje také viditelné rozšíření většinového hlasování v EU - a chystá cestu k tomu, aby se tímto způsobem rozhodovalo nakonec o všech věcech v unii. Ale vše bude platit až od roku 2009. Tehdy padne složitý hlasovací systém dohodnutý před třemi roky v Nice a nastoupí dvě většiny.
U jedné má k rozhodnutí stačit hlas nadpoloviční většiny států, v nichž žije aspoň 60 procent obyvatel unie. Jinde bude nutné mít podporu dvou třetin států, v nichž žijí čtyři pětiny obyvatel unie. "Supervětšinou" se má rozhodovat o věcech, u nichž státy už nechtějí jednomyslnost, ale kde ještě odmítají prosté většinové hlasování.
Rozšíření většinového hlasování posílí i zákonodárnou moc Evropského parlamentu. Platí totiž zásada, že tam, kde unie rozhoduje většinou, dostává parlament právo spolurozhodovat o zákonech. To nová ústava rozšíří. Parlament bude moci poprvé měnit i klíčové položky unijního rozpočtu, třeba zemědělství, jež pohlcuje asi polovinu prostředků EU.
Nový ústavní návrh vyvolává souhlas i odpor. "Každé seskupení Konventu je s ním nespokojeno ve stejné míře," tvrdil rakouský zástupce Reinhard Rack. Na dohodu je však už jen málo času - za dva týdny musí Konvent předložit konečný návrh pro vedení unie.
A tak je možné, že návrh projde. I proto, že "nejsou-li všechny složky plně uspokojeny, je pravděpodobnější, že kompromis přežije", soudí slovinský zástupce Lojze Peterle.
O ústavě se jedná za české účasti již více než rok. O jejím přijetí bude muset rozhodnout i český parlament. Ústava totiž není součástí vstupní dohody, o níž budou Češi za týden hlasovat v referendu
