"Mnozí vidí ohrožení umělecké svobody, jiní chtějí dokonce opustit zemi. A někteří zase hledí do budoucnosti bez velkých starostí," shrnul dosavadní reakce Thomas Trenkler z liberálního vídeňského deníku Der Standard.
"Pokud se krajní pravice dostane k moci, je odchod jistě silným signálem," uvedla spisovatelka Elfriede Jelineková, která je už léta trnem v oku Svobodných. Sama však prý "emigrovat" nechce, poopravila první zprávy rakouských medií.
"Malovat něco takového na zeď je výsměch těm, kteří za nacistů skutečně museli uprchnout," prohlásila.
Odejít z Rakouska nehodlá ani malíř Hermann Nitsch. "To by pro takovou vládu byla moc velká čest," prohlásil. Tři roky Svobodných ve vládě by však podle něho uvrhlo Rakousko o patnáct let zpátky.
"Kdo jde s nimi, ten se zašpiní. A kdo umožní, že dostanou vládní moc, ten pošpiní celou zemi," varuje před Svobodnými jeden z nejúspěšnějších rakouských spisovatelů Michael Köhlmeier. Proti vládní koalici lidovců s haiderovci protestují i další umělci v otevřeném dopise šéfovi lidovců Wolgangu Schüsselovi.
Podepsali ho například ředitel vídeňského Burgtheateru Klaus Bachler, obchodní ředitel Salcburského festivalu Hans Landesmann, herečky Erika Pluharová a Andrea Eckertová, nakladatel Hubertus Czernin, bývalý ministr vědy Rudolf Scholten, spisovatelé Gerhard Roth, Doron Rabinovici a Robert Schindel.
"Každý člověk má právo se mýlit. Prokažte, že jste vlastenec," vyzývají Schüssela.
Umělecký šéf Salcburského festivalu Gérard Mortier už minulý týden v bulvárním týdeníku News oznámil, že pokud haiderovci vstoupí do vlády, odejde z Rakouska. Vlám Mortier se obává, že by nemohl realizovat své záměry.
I šéf Vídeňského festivalu, švýcarský režisér Luc Bondy, hodlá opustit rakouskou metropoli, pokud tamní kultura padne do rukou Svobodných.
Odchod z Vídně zvažuje i světoznámý nizozemský designér Victor Horsting, který na Univerzitě užitých umění vede mistrovskou třídu. Horsting chce složit profesuru, protože neumí sloučit se svým svědomím, aby byl zaměstnancem státu, kterému vládnou Svobodní.
"Rakousko neopustí jen dobří lidé, obtížnější bude za těchto okolností i znovuobsazení profesur," soudí rektor univerzity Gerald Bast. Horstingovo dilema označil za "vážný varovný signál".
Jiní Rakušané vidí paralely s érou prezidentování Kurta Waldheima, kterého si roku 1986 zvolili takříkajíc "na truc", ač coby generální tajemník OSN tajil svou minulost důstojníka wehrmachtu. "My si volíme, koho chceme my," stálo tehdy na plakátech jeho lidovců.
"Řeknu vám, že ve srovnání s tím, co teď politicky přijde, byla Waldheimova éra peříčko," namítá ředitel vídeňské Státní opery Ioan Holender, který se obává demagogie a populismu v kulturní politice budoucí vlády.
"Svobodní jsou katastrofa, vrchol nekompetentnosti v kulturních otázkách, jako ideologové nemají obdoby. Když jim umělec nebude po chuti, obratem mu seberou peníze," varuje ředitel divadla Josefstadt ve Vídni Helmuth Lohner.
Významný romanopisec a esejista Gerhard Roth předpovídá, že Haider kvůli publicitě některé umělce finančně podpoří: "Jen ať lidi vidí, že Haider je velkorysý, tolerantní a učenlivý." Mluvčí Svobodných pro kulturu Michael Krüger - jeden z kandidátů na ministra spravedlnosti - se Jelinekové v týdeníku Format veřejně omluvil za to, že Svobodní roku 1995 vylepili plakáty proti "státním umělcům".
"Z dnešního pohledu to samozřejmě bylo chyba, že Elfriede Jelineková byla na těch plakátech. Jelinekové se nikdy nedá vytýkat, že byla státem vydržovanou umělkyní." Krüger však Jelinekové demagogicky upírá schopnost objektivně zhodnotit politickou situaci, protože byla kdysi členkou rakouské komunistické strany.
"Kdo se jednou tak historicky zmýlil jako vy, není samozřejmě imunní vůči nové mýlce." Proti další izolaci haiderovců se zatím vyslovil jen německý dramatik Franz Xaver Kroetz. V Rakousku podle něho nejde o "žádnou hnědou revoluci, ale o zoufalství". Kroetz v rozhovoru s týdeníkem Profil tvrdí, že i "poslední blbci" volí Haidera "jako poslední únik ze zničené buržoazní demokracie".
