"Víme, že se mluví o novém stěhování. My o to ale nestojíme. Možná bychom měli větší důchody a náš život by byl snažší, ale raději dožijeme tady," říká starý pán. Z odjezdu stovek krajanů, kteří se na základě českého vládního programu odstěhovaly počátkem 90. let z tohoto zamořeného pásma do země svých předků, je Gabriel smutný.
"Byla to dobrá vesnice. Když ale Češi odešli, zahynula," stýská si. Lidé podle něj už nechtějí pracovat. Do českých domků se nastěhovali uprchlíci ze Střední Asie, kteří prý neumějí hospodařit a navíc kradou.
Nežijeme si špatně, říkají sedláci
V Malé Zubovštině, asi 130 kilometrů od Kyjeva, bydlí na 600 vesničanů. Přes den tam není vidět ani živáčka. Před oprýskaným kulturním domem stojí jen podstavec, na kterém kdysi stával Lenin.
Určitý pohyb je jen v koloniálu, kde se prodává chleba, konzervy, gumové holínky a alkohol. "Nežijeme si tady špatně. Jen kdyby nám víc platili," říkají sedláci, kteří přijeli na koních pro vodku.
Čeština? Není k ničemu
Třiadvacetiletý programátor Serhij Lotockyj nemůže najít práci. Říká, že jako mladý inženýr má nárok jen na padesát dolarů měsíčně. Je etnický Čech a mluví dobře česky. Nepovažuje to však za výhodu. "Česky jsem mluvil s rodiči, s kamarády, se spolužáky. Jinak mi ten jazyk k ničemu není," říká.
Sám se považuje za Ukrajince. "Svou budoucnost vidím na Ukrajině. Byl jsem v Českých Budějovicích. Je to tam blíž k Evropě, ale já jsem doma tady," říká. Krajanům, co jsou v Česku, prý vůbec nezávidí.
Říkali nám ruské svině
Matka Lotockého trpce vzpomíná, že když byla se synem před sedmi lety v České republice, musela si vyslechnout hrubé nadávky. "Říkali nám, že jsme ruské svině. Já bych tam žít nemohla a ani synovi to neradím," vysvětluje. "Nikdo nás tam nečeká," dodává.
Na hřbitově v Malé Zubovštině je pohřbeno mnoho českých rodin. Jak tvrdí Češi, kteří zůstali v obci, jež patří do pásma radioaktivního zamoření třetího stupně, mnozí umírají na následky havárie v černobylské jaderné elektrárně.
Žitomirská oblast, kde se nachází dvě "české" vesnice, byla mezi nejvíce postiženými. Stále tam zůstalo několik set Čechů, kteří se odstěhovat nechtěli, nebo nemohli. Nyní o to znovu usilují.
Deset korun za Černobyl
Počátkem letošního roku zájem o stěhování projevilo asi 170 rodin. Většina jich pochází z vesnice Malinovka, která leží pár kilometrů od Malé Zubovštiny a náleží do čtvrtého radioaktivního pásma.
Podle předsedkyně místního českého krajanského spolku Jevheniji Poliščukové jsou důvody především zdravotní, ale také ekonomické.
"Naše děti trpí rakovinou štítné žlázy a leukémií. Na jejich léčbu však nejsou prostředky. Vedení země nám dává jen 1,60 hřivny (asi deset korun) měsíčně jako kompenzaci za to, že žijeme v radioaktivním pásmu. Platy se pohybují kolem 25 dolarů. Za to nemůžeme dětem koupit ani 'čisté' potraviny," říká.
Ukrajinští Češi chtějí zpět do vlasti
Krajanské spolky zaslaly letos v únoru dopis prezidentovi Václavu Havlovi, ministrovi zahraničí Janu Kavanovi, Poslanecké sněmovně a Sdružení Čechů z Volyně, v němž prosí o obnovení humanitární akce.
"Český parlament zřejmě dosud neví, že v oblasti zamořené Černobylem stále žijí Češi, kteří se bez přehánění počítají k nejvíce postiženým a trpícím na světě," uvádí v dopise zaslaném prezidentské kanceláři.
Česká učitelka Bohdana Šolcová, která byla loni vyslána do Malinovky Domem zahraničních služeb ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, je nadšená, jak se děti i dospělí chtějí učit česky. Snaží se vzkřísit české tradice, naučit místní Čechy, co je to pomlázka, nebo Mikuláš.
"Když jsem sem přijela, tak jsem si myslela, že jsem přistála na Marsu. Lidé jsou tady zvláštní, mají jiné chování, jiné vztahy, než u nás. Učit se ale chtějí," říká.
Podle Šolcové se na radioaktivitu mezi malinovskými Čechy vůbec nedbá. Při cestě na Ukrajinu se vybavila dozimetrem a asi jako jediná má přehled o radioaktivním pozadí. Spíše než radioaktivita místní lidi zajímají jejich výdělky. Pro mnohé z nich je vystěhování do České republiky jedinou nadějí na zlepšení života.
