V Kyjevě vlají i vlajky banderovců. Západ klopí oči, Rusku se to hodí

Kyjev (od našeho zpravodaje) - Mnoho novinářů, kteří přijedou do Kyjeva, vidí tyto vlajky poprvé v životě. Před devíti lety jich při oranžové revoluci bylo vidět jen pár. Teď jsou ulice ukrajinských měst červeno-černých vlajek plné. "Banderovci" tvoří jednu ze tří hlavních stran opozice a Západ moc neví, co s tím.

Byla to trochu podivná schůzka. Šéf německé diplomacie Guido Westerwelle se ve středu pozdě večer jako první vysoký představitel Západu sešel s vůdci ukrajinské revoluce proti vládě Mykoly Azarova a prezidentovi Viktoru Janukovyčovi.

Místo obvyklého "revolučního triumvirátu", tam byli jen dva opoziční vůdci: Arsenij Jaceňuk za stranu Vlast a Vitalij Kličko, šéf strany Udar. Místo Oleha Tjahnyboka seděl u stolu s Westerwellem Kličkův bratr Vladimir, který je stejně jako jeho starší bratr mistr světa v boxu.

"Westerwelle se prostě odmítl s Tjahnybokem setkat," uvedl diplomatický zdroj, podle něhož si německý ministr zahraničí dal záležet na tom, aby se s vůdcem nacionalistické strany Svoboda neobjevil na žádném televizním záběru nebo fotce.

Pokračovatelé tradice banderovců

Janukovyč se stavil u Putina

Ukrajinský prezident Viktor Janukovyč dnes v Soči se svým ruským protějškem Vladimirem Putinem diskutoval o připravovaném strategickém partnerství mezi oběma zeměmi. Janukovyč se v ruském letovisku zastavil na zpáteční cestě ze státní návštěvy Číny, kde v uplynulých dnech pobýval. Prezident Ukrajinu opustil i přesto, že se na mnoha místech konaly rozsáhlé demonstrace proti rozhodnutí ukrajinského vedení nepodepsat dohodu o přidružení k Evropské unii. Ukrajina si nicméně nechává dveře otevřené oběma směry. Jak na začátku tohoto týdne uvedl ukrajinský premiér Mykola Azarov, země vyslala delegaci do Bruselu, aby pokračovala v jednáních o dohodě s EU za výhodnějších podmínek pro Kyjev, zatímco druhý tým vyjednavačů zamířil do Moskvy, kde se mělo mluvit právě o strategickém rusko-ukrajinském partnerství.

Důvodem je pověst strany Svoboda jako ultranacionalistického, antisemitského a extrémně pravicového uskupení, které přímo navazuje na tradice Ukrajinské povstalecké armády (UPA). V Česku se pro ní používá trochu hanlivě znějící označení "banderovci" podle jejího vůdce Stepana Bandery.

UPA za druhé světové války bojovala za nezávislost Ukrajiny, po porážce Hitlera se snažila zemi vymanit z moci Sovětského svazu. Její odpor skončil až v roce 1959, kdy Banderu zavraždil v jeho německém exilu v roce 1959 sovětský tajný agent.

Sovětská propaganda vykreslovala Banderu jako přímého spojence nacistů, což přes antisemitské a nacionalistické ideje strany nebyla pravda, ale za desítky let sovětského panství nad Ukrajinou se to vžilo. Banderovcům také na pověsti uškodily brutální metody boje s Poláky i Sověty i vraždění civilistů.

Na druhou stranu se jednalo o velmi obětavé národní nadšence, kteří za svobodný a samostatný ukrajinský stát neváhali bojovat ani ve zdánlivě bezvýchodné realitě konce druhé světové války.

Z antisemitů jsou jen nacionalisté

Sama strana Svoboda, která vznikla na západě Ukrajiny už v devadesátých letech, byla skutečně dlouhá léta extrémně radikální. S nástupem nového vedení v čele s Olehem Tjahnybokem se však nejvíce kontroverzních hesel vzdala.

"Strana upustila od programového antisemitismu a rasismu a zaměřuje se na historickou spravedlnost (rehabilitace UPA, uznání hladomoru z 30. let za genocidu), zákaz komunistické ideologie, prezidentský systém, protiruská hesla, otázku obrany práv Ukrajinců v národně-kulturní sféře," uvádí ve svém rozboru Martin Laryš z české Asociace pro mezinárodní otázky.

Tjahnybok a jeho vedení také přerušilo právní kontinuitu s UPA, na druhou stranu pokračují ve spolupráci se západoevropskými ultrapravicovými stranami. Problémem pro zbytek prozápadních stran je, že současná ukrajinská revoluce se bez Svobody, ani samotného Tjahnyboka jen velmi těžko obejde. A nejde jen o tři desítky poslanců a pozici čtvrté nejsilnější parlamentní strany.

Lidé ze strany Svoboda, velmi populární na proevropsky orientovaném západě Ukrajiny, jsou nejbojovnější a nejaktivnější složkou demonstrací na náměstí Nezávislosti a Chreščatiku. Její příznivci pak tvoří základ "tvrdého jádra" demonstrantů, kteří přespávají ve stanech a prakticky neopouští náměstí.

Všechny vás zavřeme!

Tjahnybok sám je velmi charismatický řečník, který v mnohém předčí i dosavadní královnu řečnických tribun Julii Tymošenkovou. Problémem je však Tjahnybokův radikalismus, který ho neopouští ani ve chvílích, kdy by byl potřeba opak.

Když se opozice pokoušela v úterý přetáhnout na svoji stranu část vládních poslanců, aby mohla svrhnout kabinet Mykoly Azarova, pronesl Tjahnybok projev, kterým případné přeběhlíky odradil. "Všichni, kdo tady sedíte, patříte za mříže a tam také půjdete! Nikam se neschováte, nikam před námi neutečete!" To jistě nejsou slova, které by část provládních poslanců přesvědčila ke spolupráci.

Tjahnybok a jeho strana mluví také nejvíce o tom, že protesty na kyjevských musí přerůst v revoluci. To je ovšem něco, co Západ vyzývající k jednání a klidnému řešení krize na Ukrajině nemůže a ani nechce podporovat.

Černo-červené vlajky na náměstí Nezávislosti jsou pro Západ problém. Pro ukrajinskou vládu a Rusko představují vítanou příležitost líčit ukrajinskou revoluci v děsivém světle. Ale faktem je, že bez západu Ukrajiny i strany Svoboda by proevropské demonstrace Ukrajinců už asi dávno zašly na úbytě.