Ukrajina vstupuje do nebezpečného období - poražený opoziční vůdce Viktor Juščenko slibuje vlnu mohutných protestů a prohlašuje, že volby byly zfalšovány. Je možné, že má pravdu, podle západních pozorovatelů mělo hlasování daleko k demokratickým volbám.
To samo o sobě je obrovskou prohrou pro Ukrajince, stejně jako pro Evropu, pro niž bylo toto hlasování svým způsobem mnohem důležitější než například výsledek bitvy o Bílý dům.
Vítězství opozice by přineslo novou šanci oživit chřadnoucí reformy a posílit prozápadní směřování země, která v uplynulých letech ve svých zahraničních vztazích balancovala na ostří nože mezi Západem a Východem. Obavy z "přetočení" Ukrajiny směrem k Rusku nejsou jen akademickým cvičením expertů na mezinárodní vztahy, jde opravdu o hodně.
Pragmatická úvaha, od níž se od pádu SSSR odvíjela politika Evropy i USA, zní: "Potřebujeme nezávislou, demokratickou a prosperující Ukrajinu, neboť Rusko bez Ukrajiny nikdy nemůže znovu vybudovat svoji imperiální říši. A to je v našem zájmu." Tato úvaha v posledních letech nabyla na aktuálnosti i kvůli vývoji v Rusku, které se stále více stává zemí tvrdě ovládanou jediným mužem, Vladimirem Putinem.
V posledních letech se Kyjev ocitl v izolaci - odstupující prezident Leonid Kučma se stal pro západní diplomaty "nežádoucí osobou", neboť nedokázal vyvrátit podezření, že nechal zavraždit nepohodlného novináře. Volby byly šancí vzdálit se přízrakům minulosti a začít znovu. Nyní je naděje pryč. Je snadné mávnout nad tím rukou. Jenže Ukrajina leží blíže, než se zdá, a přijdou-li v příštích týdnech otřesy, můžeme je pocítit i my.
