Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Separatisté jsou pro lidi často jediná možnost, říká Oleksandra z Doněcku

  9:31aktualizováno  9:31
Do Česka odjela studovat už před pěti lety. Tehdy by ji vůbec nenapadlo, že se z její doněcké ulice stane válečná zóna. Rodinu viděla naposledy před rokem. V Doněcku nefunguje pošta ani banky a vycestovat je stále těžší. „Každý ví, že jestli odjede, tak je otázka, jestli se vrátí,“ říká 23letá Oleksandra.

Obyvatelé Doněcku přecházejí rozstřílený most nedaleko místního letiště (1. března 2015) | foto: AP

Kdy vám došlo, že na Ukrajině dojde ke krizi?
To je asi rok zpátky. Loni v březnu jsem byla po státnicích v Doněcku. Tatínek si ze mě pořád dělal srandu: „Kdy už, Sašo, pojedeš do České republiky, už jsi tu dlouho.“ Jednou přišel a mě došlo, že už to není žádná sranda. Začal křičel, že jsou problémy v Kyjevě a za chvíli to bude v Doněcku, a že si musím rychle sbalit věci a odjet. Pamatuju si, že jsem do tašky házela hrnky, kaše, sirky... Myslela jsem, že budeme někde v lese. Nakonec jsem odjela vcelku v klidu, to bylo chvíli po Krymu.

Tušila jste, co bude následovat? 
Odjela jsem 17. března a bylo jasné, že to neskončí Krymem a referendem, že to bude pokračovat.

Oleksandra

Narodila se v roce 1992 v Doněcku. Po střední škole odjela do České republiky. Absolvovala jazykový kurz pro cizince na Karlově univerzitě. Nyní zde studuje vysokou školu.    

Jaký jste z toho měla pocit?
Já jsem etnická Ruska jako tatínek. Maminka je Ukrajinka. Já se ale vždycky cítila víc jako Ruska než jako Ukrajinka. Když se to ale stalo (anexe Krymu, pozn. red.), tak jsme byli všichni uražení. Chápali jsme, že tam válčí ruští vojáci. To ve mně vzbudilo odpor vůči všemu ruskému. Abyste pochopila, tak ve velkých centrech a městech mezi sebou mluvíme z 90 procent rusky, ve školách je ruština. Ukrajinsky se učí jen ukrajinský jazyk a literatura. Když se to stalo, tak jsem začala víc číst v ukrajinštině, mluvit ukrajinsky. Dokonce jsem chodila v tričku s trojzubcem a s ukrajinským věncem na hlavě.

A teď?
Pochopila jsem, že politika, kterou vede Kyjev, je stejná, nic se nezměnilo. Stejně kradou, ale navíc se zaměřili proti občanům, kteří zůstali. Měli plno možností separatisty dostat, když byli na otevřeném prostranství, na dálnicích, ale místo toho s nimi bojují v mnohamilionovém městě. Teď už chci stejně jako všichni hlavně klid.

Co mírová dohoda z Minsku? Obě strany se obviňují z porušování, platila vůbec? 
Platila tak dva dny. V Debalceve se střílelo pořád a v Doněcku byl klid všeho všudy dva dny, než přišly šílené boje. Mluvila jsem akorát s tatínkem a ptala se ho, jestli je u nich klid. On řekl, že je a za chvíli mi říká, že to zakřikl, protože už zase začali. O žádné příměří nešlo.

Jak berou běžní obyvatelé Doněcku povstalce? 
Někteří se k nim přidávají, protože nemají jinou možnost. Ukrajina zablokovala veškeré účty, platy, příjmy. Když nemohou odjet, tak jak mají fungovat? Jediná možnost je jít do armády a dostávat peníze od Doněcké lidové republiky. Já jsem mluvila s pár lidmi, kteří se přidali k povstaleckému hnutí už v září nebo v říjnu, protože nedostávali v práci plat. Někteří říkají, že i Doněcká lidová republika jim neplatí, ale pořád mají alespoň jídlo a základní věci, a to jim stačí.

Takže vaši známí jsou na straně povstalců?
My nejsme na straně nikoho. Moje rodina byla dlouho proukrajinská. Teď už se nefandí nikomu. Problém je, že ukrajinská média o povstalcích mluví jako o teroristech. Je opravdu těžké říct, jestli jsou to povstalci, protože to, za co říkají, že bojují, je jen přetvářka a povrchnost. Devadesát procent povstalců jsou ruští vojáci a zbytek jsou kadyrovci a zahraniční vojáci. 

Myslíte, že to má řešení?
Myslím si, že už to nikdy nebude jako dřív. Ještě tak dva roky se bude střílet. I kdyby se ale potom Doněcká lidová republika stala zase součástí Ukrajiny, tak už to nikdy nebudou Ukrajinci. Ta křivda, jak se ukrajinská vláda chovala k doněckým lidem v době krize, ta v nich přetrvá. Když si řeknu, jak se cítím já a moji kamarádi, tak my se necítíme jako Ukrajinci nebo Rusové, ale jako Dončani. Převládá v nás místní patriotismus.

Rusové v Donbasu v posledních dnech mění taktiku, místo bojů trénují separatisty (1. dubna 2015)
Rusové v Donbasu v posledních dnech mění taktiku, místo bojů cvičí separatisty. Na snímku výcvik nedaleko města Jenakijeve  (1. dubna 2015)
Rusové v Donbasu v posledních dnech mění taktiku, místo bojů cvičí separatisty. Na snímku výcvik nedaleko města Jenakijeve  (1. dubna 2015)

Plánujete jet někdy domů? 
Hrozně bych chtěla, ale rodiče jsou proti. Taky je těžké se do Doněcka dostat kvůli problémům s průkazy. Musíme čekat, jestli je dostaneme, nebo ne. Musíme žádat na úřadech, ale je to šedý systém. Musíme platit hotově na ruku, aby to udělali rychleji a to stojí hodně. Potřebuji dokumenty, proč jedu a tak dál. Když tohle vyjde, tak dostat se tam ještě jde, ale otázka je, jak se dostat zpátky.

Kde berete zprávy z místa?
Zprávy nečtu, protože všude o tom píší špatně. Když chci něco vědět, tak se zeptám rodičů nebo kamarádů, co tam jsou.

S rodiči mluvíte přes internet, existuje i jiné spojení?
Ne. Ani pošta odtamtud nechodí. Když mi naši chtěli poslat na Vánoce dárky, tak museli říct známým v Kyjevě, aby něco nakoupili a poslali mi to. Já jim taky nemůžu nic poslat. Když na tom byli zle, tak jsem chtěla poslat peníze, ale nefungují ani banky.

Ve které čtvrti v Doněcku bydlí vaše rodina?
Bydlíme ve čtvrti, kde je letiště. Na letiště je to od nás deset minut a tam jsou střety největší.

Jak nesete, že vaši blízcí žijí ve válečné zóně?
V létě to bylo hrozné, to jsem na to vůbec nemohla myslet. Pak mi přestali všechno říkat a uklidňovali mě, že všechno je v pořádku. Jak zlé to je, jsem pochopila, když mi v létě přijeli na promoci. Vízum dostali na poslední chvíli. Když jsem pro ně jela do Prahy, tak jsem ani neměla jisté, jestli opravdu přiletí. Když přijeli, tak to byl pro mě šok. Děsili se pokaždé, když letělo letadlo, v noci nemohli spát. Psychicky jsou na tom špatně.

Co vám válka všechno vzala?
Měli jsem dům, chatu, auta. Zůstal nám byt, ale co se týká chaty, tak ani nevíme, v jakém je stavu, protože je na linii fronty. Moje teta přišla ve válce o manžela. Šel ven a pak ho našli v louži krve. Nevíme, jak umřel. Další můj známý vezl v taxíku lidi a auto trefili. Neznám ani jednu rodinu, která by ve válce o někoho nepřišla. Všichni naši známí odjeli. Kdo mohl, odjel.

Fotogalerie

Chce vaše rodina odjet?
Plánujeme, že by za mnou přijel bratr, ale problémem je padající kurz měny. Když mi rodiče ještě posílali peníze, tak byl kurz jeden dolar za osm hřiven, pak to bylo jedna ku šestnácti, což byl šok. Teď je to 1:36 (rozhovor vznikal 28. února, pozn. red.) Nevím, jestli na to budou mít, ale doufám, že to vyjde, dostane vízum a příští rok už bude studovat tady. Tatínek chce poslat i maminku a tetě chce tady najít práci.

Dá se normálně vycestovat?
Teoreticky dá. Problém je v tom, že někteří mají třeba starší rodiče, které tam nechtějí nechat. Každý ví, že jestli odjede, tak je otázka, jestli se kdy vrátí.

Co přechod hranic?
Většina se snaží odjet přes hranice s Ruskem a pak dál přes Bělgorod zpátky na Ukrajinu. Objedou Doněckou lidovou republiku, aby nemuseli procházet složitým systémem. Mají ukrajinské občanství, a tak přechod mezi Ruskem a Ukrajinou je bez problémů.

Povstalci místní obyvatele nekontrolují?
Povstalcům je jedno, jestli tam někdo jezdí, nebo ne. Kontrolují na checkpointech, ale nemají propracovanější systém.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.