Vojenská přehlídka v centru Kyjeva (24. srpna 2014)

Vojenská přehlídka v centru Kyjeva (24. srpna 2014) | foto: Reuters

KOMENTÁŘ: Západ by měl konečně uznat, že Ukrajinci jsou jedni z nás

  • 701
Severoatlantická aliance se koncem příštího týdne sejde na summitu, který by snad už mohl rozhodnout, jestli západní svět pojmenuje současný krvavý střet na Ukrajině slovem válka. A spojenci by si měli přiznat, že je to i jejich válka, píše Teodor Marjanovič.

Vojenské přehlídky se právem jeví jako relikt minulosti, pro který dnes těžko hledat pochopení. Jsou drahé, omezují dopravu a běžný život a čiší z nich militarismus.

Jistěže je armáda v zásadě smysluplná věc už vzhledem k dvojí hrozbě, které dnes čelí západní civilizace, tedy ruské dobyvačnosti a islamistické krvelačnosti. Lidé, kteří se rozhodnou pro životní dráhu v uniformě, si zaslouží uznání – a to nejen až ve chvíli, kdy je zabije sebevražedný radikál. To však ještě neznamená, že je správné vystavovat na odiv obrněné transportéry a po prušácku nebo rudoarmějsku mašírovat ulicemi.

Krize na Ukrajině

Nedělní přehlídka konaná na kyjevských náměstích by tedy mohla vyvolat úsměvy vzhledem k tomu, že se Ukrajina snaží dostat do Evropské unie, kde se tenhle řekněme kritický moderní pohled na přehlídky stal normou, samozřejmě s určitými výjimkami. Těmi jsou třeba každoroční oslavy dobytí Bastily, kdy nad Paříží létají stíhačky vypouštějící dým v barvách francouzské trikolory.

Jenže v ukrajinském případě nejde o žádnou marnivost s cílem oprášit zašlou vojenskou slávu, nýbrž o nutnost. Kyjev se sice víceméně po světě těší sympatiím, protože na něj začal mít spadeno zpupný a kágébáckými metodami operující kremelský vládce, jenže tím to tak nějak skončilo. Ukrajincům se nedostalo pomoci v podobě dodávek zbraní a munice. A západní svět, k němuž se řadíme i my tady, dokonce ani není ochotný Ruskem rozdmýchané násilí označit slovem válka.

Proč? Asi abychom se nemuseli ve věci nějak vojensky angažovat. Ještěže o víkendu Německo alespoň přispěchalo s masivní finanční pomocí v podobě 500 milionů eur, kterou ukrajinský prezident Petro Porošenko označil za „Angelin plán“, v návaznosti na známý americký Marshallův plán obnovy Evropy po druhé světové válce.

Co nabízet Putinovi

Porošenka nyní čeká setkání s Vladimirem Putinem. Určitě se objeví spousta úvah na téma, co by měl či neměl ruskému prezidentovi nabídnout výměnou za ukončení děsů, kvůli nimž denně hynou lidé.

Jenže jedinou správnou odpovědí je, že po anexi Krymu nemá Putinovi nabízet nic. Debata o čemkoliv může začít až ve chvíli, kdy Rusko přestane udržovat při životě separatismus, jehož snad nejsmutnějším zářezem zůstává červencové sestřelení malajsijského boeingu s třemi sty lidmi na palubě.

Až se začátkem září ve Walesu na britských ostrovech sejdou čelní představitelé zemí NATO, bude se kolem slova válka chodit jako kolem horké kaše. Zazní spousta tvrdých slov, apelů na posílení spojenectví a podobně. Ale vše zůstane v rovině mlácení prázdné slámy, pokud nezazní odpověď na klíčovou otázku.

Jsme ochotni považovat Ukrajince za jedny z nás a zařadit je pod pátý článek alianční úmluvy o kolektivní ochraně kohokoliv z napadených členů, byť formálně k NATO nepatří?

Shodneme se zkrátka, že ruská agrese představuje největší korozi poválečného uspořádání na starém kontinentu? Buď ji necháme dál působit a řekneme si na rovinu, že tak činíme s vědomím všech rizik, nebo si přiznáme, že ukrajinský boj je i náš boj. Prostě, že necháme-li tuhle válku jejímu osudu, za pár let ji putinovská mašinerie uvede do chodu někde jinde, třeba i na území nynějších členských států Aliance. Na mysli vytane konkrétně Pobaltí.

Bouchač na školním dvorku

Summit NATO se jistě bude vyčerpávat i úvahami, co je vlastně opravdovou Putinovou motivací. Jestli snaha dostat se do dějin po bok carů, případně i Stalina, tedy všech, kdo územně rozšířili říši. Nebo jen vychytralá snaha s pomocí nacionalismu a velmocenské nostalgie se udržet u moci.

Jenže vždyť je to jedno. Pokusy nahlédnout do Putinovy duše připomínají snahu dopídit se, co se odehrává v duši bouchače, který na školním dvorku násilně šikanoval ostatní. Co potom? Než se tímhle zaobírat, je smysluplnější se důsledně zbavit jakýchkoliv iluzí o možnosti nějak po dobrém bouchače přemluvit nebo napravit.

Summit NATO nemusí doprovázet žádná vojenská přehlídka. Stačilo by se odhodlat k tomu bouchače potrestat.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel.

Video