Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Ukradl jsi. Tak vrať

  20:29aktualizováno  20:29
Vydávají majetky šlechtě! Naše hrady, zámky, pole nepatří do rukou soukromníků, a to ještě nějak divně poločeských! Všimněme si, výkřiků podobného typu znatelně ubývá. Ty, co zbyly, přesídlily do regionů, kde některé zámky stojí. Kde místní politici ještě nezapomněli, jak urvat hlasy strašením lidí. Dospěli jsme tedy? Uznali jsme, že na posmívaném Luxově heslu "Co bylo ukradeno, musí být vráceno" něco je? Chce se tomu věřit.

Šlechtice nemáme. Jsou jen okradení lidé. Rodokmen nehraje roli. Sedlák, domkář, fabrikant, církve, potomci šlechty, oběti holocaustu spolu sdílejí osud okradených. Totalitní režimy jim sebraly majetky a demokratický stát se je snaží vrátit.

Snaží se lidem vrátit i pocit spravedlnosti, když to ještě jde. Vrací však těžce, krkolomně, zdlouhavě i neochotně. Politici se rádi chlubí - to když jim někdo ze zoufalých okradených vyčítá nekonečné ouřední tahanice - že tak objemné restituce svět nepoznal. Můžeme říci ale i jinak: stát tolik kradl, proto musí tolik vracet.

Náprava svědomí země má někdy podobu lesů, zámků, sbírek vzácných obrazů, ale také budov, v nichž jsme léta měli ordinace lékařů, školy svých dětí. A co když se přihlásí o své i sudetští Němci? Pro tyhle případy se mnohým současníkům nezamlouvalo, že by měli jakkoli doplácet na zločiny hluboké minulosti.

Sami přece byli jejími oběťmi. Osobní nevinnost a čistý štít však ještě není omluvou pro užívání cizího majetku. Vstřícnější pohled na vracení majetků samozřejmě přinesl čas. Získali jsme zkušenost. Kláštery nikdo neodstěhoval do Vatikánu ani synagogy do Jeruzaléma.

Chodíme do lesa a většinou netušíme, že patří synku kulaka Brychty. Zámky nadále navštěvujeme s dětmi a jen tak mimochodem se dozvíme, že už tady zase bydlí Šternberk a má privátní komnatu kdesi v patře. Sáhli jsme si na politické strašidlo, a hle, ono neexistuje. Konečně, ta starost o nádherné památky není žádný med a láce.

A co je nejdůležitější - zřejmě si už více než kdysi ceníme vlastnických práv a spravedlnosti, která nehledí na běh času. Však sami také něco máme, také jsme si už cosi pořídili. Jistota, že nás stát neokrade, a když, tak nám to zase hezky vrátí, je k nezaplacení.

Autoři: ,




Hlavní zprávy

Další z rubriky

AYANA Resort and Spa, Bali
Češi na Bali marně čekali na volební průkazy, zatoulaly se neznámo kde

Sněmovních voleb se účastní i tisíce Čechů v zahraničí. Minimálně čtyři z nich, kteří přechodně žijí na Bali, ale nakonec nebudou moci hlasovat. Jejich...  celý článek

Lidé v Krásné Studánce u Liberce odevzdávali své hlasovací lístky na místním...
Strany mají triky k obcházení zákona o darech. Některé ho ignorují úplně

Od koho strany získávají finance a na co je během kampaní využívají. To měl zprůhlednit zákon, o kterém se před volbami mluvilo jako o přelomovém. Podle...  celý článek

Jihlava
100 POHLEDŮ: Baráčky v Jihlavě jak lepidlem k sobě přilepené

Pro období let 1890 až 1914 se vžilo označení Belle Époque - „krásná doba“. Právě v tomto období vznikla většina fotografií, které jsme zařadili do seriálu 100...  celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.