Kde k těm penězům asi přišel? Žije skutečně jen ze svých (více či méně) poctivě vydělaných peněz? Co když se mu podařilo legálně získanou moc proměnit v nějaký ten vedlejší, ale jinak tučný nelegální zisk? Ministři Špidlovy vlády tedy hodlají učinit jakési majetkové přiznání a doznání, aby se přílišným spekulacím zabránilo.
Můžeme přitom uvést dobré argumenty pro i proti. Někomu bude snaha zmapovat ministerské majetky připadat jako nedůstojné čmuchání. Pomůže snad nějak kvalitě demokracie slídění po každé mikrovlnce, každém luxusnějším autu, když kdekterý mafián má příjmy, které by mu s pohledem na svou výplatní pásku mohl závidět i prezident středně malé zemičky?
Navíc se ministr přiznává nejen za sebe, ale také za svou rodinu a blízké, kterým jsou takto kapsy obráceny naruby nepochybně proti jejich vůli. Nynějšího majetku navíc naši činovníci nabyli často už před funkcí, a my stejně nevíme jak, takže pouhé aritmetické porovnání kont před nastoupením úřadu a po jeho opuštění nám mnoho neřekne.
A ještě tu máme tajná konta, všelijaké ty výhodičky nehmotného charakteru, služby a protislužby a jiné kejkle, které stejně nikdy žádný dotazník nezachytí.
Stoupenci mají také dobré argumenty. Stejně o každém papaláši vždycky kolovaly zvěsti, kolik si nahrabal. V tomto případě tedy pravda přinese osvobození.
Velké zbohatnutí se stejně tají jen těžko, protože normální člověk si chce své prachy taky trochu užít. A to už bývá vidět.
Politik se navíc dobrovolně rozhodl vystavit se ve své funkci ostrému světlu, takže lid má nárok vědět prakticky všechno. Tak kdo má pravdu?
To není to hlavní. V tuto chvíli jde o to, zda noví mocní splní, co sami dobrovolně slíbili. Moc se v peníze přeměňuje stejně snadno, jako peníze v moc, takže ministři nejlépe udělají, když otevřou peněženky k nahlédnutí. Lid jimi nepohrdne, vždyť ví, že pop stars a byznysmeni mají stejně víc.
