Ve funkci předsedy Rady České televize (ČT) byl 77letý Milan Uhde naposledy ve středu, kdy mu skončil mandát. Ke konci jednání oznámil, že nebude hlasovat pro přijetí výroční zprávy o činnosti televize, protože se dle něj nedostatečně věnuje sporu, který loni vznikl ve zpravodajství (více čtěte zde).
Mandát jste chtěl obhájit, poslanci volebního výboru vás ale nevybrali do užšího výběru. Jak jste to vnímal?
To je běžná součást takových procedur. Ve svém životě jsem mnohokrát kandidoval do různých funkcí a nejméně v polovině případů jsem neuspěl. Nepokládám to tedy za nic neobvyklého. Prostě jsem se volebnímu výboru nehodil. To je na jejich odpovědnosti a já se tím dále nezabývám.
Co říkáte kandidátům, které poslanci předvybrali?
Protože 99 procent lidí neznám, tak se k tomu nemám právo vyjadřovat. Výborně znám kolegu Oslzlého (divadelní dramaturg a scénárista Petr Oslzlý, pozn. red.) a ten je jako kandidát na místě.
Mají členy mediálních rad volit politici?
To je věc mediálního zákona. Rozhodování Poslanecké sněmovny zavání určitým mocenským principem, ale Sněmovna schvaluje koncesionářské poplatky a musí mít tedy také právo mít supervizi nad tím, jak se s poplatky zachází. Jsem přesvědčen, že se bude těžko poslancům rozmlouvat, aby předali pravomoc na tímto někomu jinému. To je pro mě nejspornější otázka nového mediálního zákona.
Milan UhdeDisident, spisovatel, dramatik, scénárista, někdejší politik. Je autorem několik desítek divadelních her. Mezi nimi her Král Vávra nebo Balady pro banditu. Před sametovou revolucí nesměl léta publikovat, podílel se mimo jiné na přípravě samizdatových novin a podepsal Chartu 77 (více o tomto jeho působení najdete zde). Od roku 1990 zastával dva roky post ministra kultury, poté byl čtyři roky předsedou České národní rady. Po rozdělení Československa stál v čele Poslanecké sněmovny. Poslancem byl až do roku 1998, kdy odešel z politiky. Od roku 1991 byl členem ODS, v roce 1998 krátce působil v Unii svobody.
Od roku 1999 byl členem Rady Českého rozhlasu. V srpnu 2011 se stal členem Rady České televize. Mandát mu skončil letos 19. března. |
Byl jste ve funkci radního za Petra Dvořáka i jeho předchůdce Jiřího Janečka. Vnímáte mezi nimi rozdíly?
Vypadám jako zavilý kritik současného generálního ředitele, tím ale nejsem. Styl vedení, který do televize přinesl Petr Dvořák, je kvalitativně nesrovnatelný. Je to změna k lepšímu.
S Petrem Dvořákem jsem o některých věcech diskutoval na radě, to by s Janečkem nebylo možné. Janeček vždy otevřeně říkal, že názory na ČT v médiích nečte. Nechtěl některé věci vědět a také je nevěděl.
Generální ředitel Dvořák začal po vstupu do funkce okamžitě komunikovat s profesními organizacemi. Podrobil hospodaření ČT nezávislému auditu, to tam nikdo dlouhá léta neudělal. Audit prováděli vždy jen zaměstnanci televize. Generální ředitel založil skupiny kreativních producentů. I když produkce nepřináší vždy ty pravé perly, je to obrovský krok dopředu a kdo to nevidí, je zavilý a zaslepený.
To já nejsem. Nejsem ale ani kamarád generálního ředitele a nechci jím být. Jsem jeho náročný kritik. To mě ale nebrání vidět pozitiva, která do televize vznesl. A kdyby se o generálním řediteli hlasovalo jako před dvěma a půl lety, tak bych pro Petra Dvořáka znovu hlasoval jako pro nejlepšího z kandidátů, kteří postoupili do finále.
Takže jste se s Petrem Dvořákem rozešli v dobrém?
Ano. I když ho můj projev a mé stanovisko na poslední schůzi mrzely a dal to najevo, choval se ke mně naprosto noblesně. On se za moji kritiku neurazil, zatímco u Janečka by to bylo jiné. Janeček mi kdysi řekl: "Vy jste proti mně osobně zaujatý a já vás chci přesvědčit, že to zaujatí není oprávněné." A já mu odpověděl: "Já proti vám zaujatý nejsem, nevyčítám vám vaše členství v komunistické straně, já vám vyčítám, že tu televizi momentálně vedete špatně."
Dvořák má šanci obstát, ale pokazil si ji
Petr Dvořák vede ČT dva a půl roku. Vydrží podle vás ve funkci celých šest let?
To záleží na tom, jak si bude na příště počínat. Generální ředitel je pod neustálým přísným pohledem a pod palbou. Ale to je, prosím pěkně, správné. Člověk v takové významné funkci se musí pod tou palbou cítit jako ryba ve vodě. Jsem přesvědčený, že ředitel Dvořák má šanci obstát, ale značně si ji pokazil stanoviskem a počínám kolem podnětu redaktorů.
V radě jste zasedal šest let. Co jste se o ní a o ČT za tu dobu naučil? Nebo co vás překvapilo?
Některými věcmi jsem samozřejmě byl překvapen, ale ne úplně, protože zákon o ČT a pasáže o Radě ČT se hodně podobají pasážím o radě rozhlasové (Milan Uhde před před Radou ČT zasedal v Radě Českého rozhlasu, pozn. red.). Takže vím, že zákon nedefinuje rady jako orgán, který má právní subjektivitu. Rada ČT je po zaměstnanecké stránce plně odkázána na ČT. Fakticky jsem zaměstnanec ČT. Ta za mě platí pojištění a zálohy na daň z příjmu ze závislé činnosti.
Může to oslabovat její kontrolní funkci?
Teoreticky by se to stát nemělo, ale čisté to není. Rozpočet rady je hrazen z rozpočtu ČT, rada zasedá v prostorech televize, ta platí občerstvení, poskytuje jí prostor na webu a tak dále. To by přísný kritik neměl nechat bez povšimnutí.
Jako radní jste hostem v jeho budově, vidíte ředitele, jaké má starosti a že je to vlastně sympatický člověk, který mezi vás chodí, a pokud někdo není tak citově distancovaný jako já, tak je strašně nakažlivé solidarizovat s tímto starostlivým funkcionářem. A to není dobré. Skamarádit se s generálním ředitelem totiž člen rady může, aniž by si to plánoval a aniž toho si je vědom.
Pomiňme ale všechny hmotné záležitosti, ale že Rada ČT nemá právní subjektivitu znamená, že za svá případná vadná rozhodnutí nemůže být nijak postihována, může být jen odvolána poslanci. To je závažná věc a já jsem přesvědčen, že by se jí měla věnovat revize mediálního zákona.
Ptám se na kontrolní funkci rady, protože při rozhodnutí o podnětu 24 zaměstnanců zpravodajství (více o něm čtěte zde) vycházela rada zejména z materiálů managementu ČT. A také managementu dala za pravdu. Vy jste to ale ve středu označil za selhání zákonných povinností rady. Proč?
Rada má ve svých zákonných povinnostech dbát o pravdu v ČT na základě maximálních prostředků a maximálních nároků. Jsem přesvědčen, že zákon připouští existenci nezávislé komise v případě, že se na ní všichni dohodnou včetně generálního ředitele. Když jsem se snažil prosadit svůj návrh sedmičlenné skupiny, kde by rada jmenovala dva nezávislé odborníky, tak jsem tyto odborníky měl. Předsedkyně etické komise Syndikátu novinářů Barbora Osvaldová, která údajně neměla příliš chuti do činnosti expertní skupiny, mi řekla, že je připravena. Účast mi přislíbil i předseda syndikátu Adam Černý.
Proč jste tedy hlasoval pro usnesení radního Jiřího Závozdy, že ten podnět je neoprávněný?
Hlasoval jsem pro, protože jsem návrh dobře nepochopil. Byl jsem v horečnatém stavu, ve kterém jsem na schůzi, přísně vzato, vůbec neměl chodit. Měl jsem horečku, bolela mě hlava. Nepochopil jsem to usnesení. Kdybych byl býval ho pochopil, nehlasoval bych pro něj.
Generální ředitel v materiálu soustředil spoustu reprezentativních textů a podkladů. Proto jsem hlasoval pro návrh kolegy Závozdy, že je beru na vědomí. Ale většina rady to chápala tak, že tím, že to beru na vědomí, se s tím zároveň ztotožňuji. Já jsem byl ale pro to celou věc prověřit ještě náročnějšími kritérii. Ne že by to, co generální ředitel přinesl, byla nepravda, ale autoritativní posudek měla, podle mě, vydat nezávislá komise. Ať už by byl pro podnět, nebo proti němu, ale rozhodně by ten výrok nešel zpochybnit. Kdežto s tím, co předložil generální ředitel, členové kritické skupiny nejsou spokojeni.
O ČT budu psát jako kritik
To znamená, že konflikt uvnitř zpravodajství pokračuje?
Generální ředitel mě ujistil, že se k té záležitosti míní vrátit. Nikoliv, aby ji znovu projednával, ale aby se zabýval mechanismy, které by ve zpravodajství bránily vzniku konfliktů tak, že by situaci zkoumaly, kontrolovaly a pravdivě odrážely ještě před tím, než se konflikt rozroste. Nevím, co konkrétně bude dělat, ale pochopil jsem, že neopustil myšlenku, že zpravodajství potřebuje nějaké organizační zlepšení, zpevnění a projasnění.
K podnětu nespokojených zaměstnanců zpravodajství jste se vrátil na posledním zasedání rady, odmítl jste hlasovat pro výroční zprávu. Nepřišel jste s těmi námitkami až na poslední chvíli, když jste podle ředitele ČT předtím žádné námitky proti výroční zprávě neměl?
Jednak jsem se velice rozmýšlel nad tím, jaký přístup mám zvolit. Byla to věc posledních dnů a hodin, ne týdnů. Za druhé jsem pochopil, že zpravodajství umí zprávu předložit tak, že vypadá jako pravdivá, ale pravdivá není. To mě naplnilo nedůvěrou v celé zpravodajství. Ne že to dělá soustavně, ale když se mu to hodí, tak to udělá.
Budete se i nadále nějak k dění v ČT vyjadřovat?
Budu o České televizi psát jako její kritik.
Dá se očekávat, že to budou kritiky pochvalné, nebo s ohledem i na váš postoj ke sporu ve zpravodajství spíše záporné?
Nerad bych, aby texty byly zasaženy a ovlivněny konfliktem, který tam byl a do kterého jsem vstoupil. Chci psát kriticky o televizní dramatice, dokumentární tvorbě a samozřejmě budu sledovat i zpravodajství. Ale jak praví latiníci, bude to "sine ira et studio", bez hněvu a bez snahy osmyslit a znovu odůvodnit svůj postoj na posledním zasedání rady. Psali, že jsem tam byl emotivní. Neměl jsem ten pocit a ani napříště nehodlám být.
Kde a jak často budete kritiky publikovat?
To záleží na tom, jak se domluvíme s redaktory. Mám zatím domluvu s jedním internetovým médiem. Ale protože doba byla hektická, nedospěl jsem ještě k periodicitě a tak dále. Nevylučuji, že se objeví třeba i nějaká další nabídka ke spolupráci. Zkrátka a dobře to ještě nemá konkrétní obrysy.
Předpokládám, že budete aktivní i jako divadelní autor.
Mám smlouvy na nejméně dvě hry a další dvě hry, které zatím nejsou smluvně podchyceny, chci dokončit. Takže nemám pocit, pokud úplně nezpitomím a netrefí mě šlak, že bych neměl co dělat. Nudit se nebudu a jsem svým způsobem velmi rád, že už se o mých názorech nebude hlasovat a nebude se říkat: Vy si to nemáte myslet, protože jste členem nějakého kolektivního orgánu.
