"Děti jsou pasivním kouřením ohroženy nejvíce. Doma je před jejich kouřícími rodiči chránit nemůžeme. Až tam se žádný zákon nedostane," řekla zástupkyně ředitele ústavu Drahoslava Hrubá.
Program Kouření a já funguje prostřednictvím škol. "Děti se učí dělat si doma nekuřácké prostředí. Domluví se s kuřákem, kde bude kouřit nebo kde nebude kouřit. Buď se vytvoří zóna pro nekuřáka, třeba dětský pokoj, kde si pak kuřák nesmí nikdy zapálit. Děti si pak nekuřáckou zónu označí nálepkou," míní Hrubá.
Podle ní tento program funguje docela dobře. "Jsou ale i děti, které si to netroufnou rodičům říct. V mnoha rodinách to ovšem funguje," řekla Drahoslava Hrubá. Děti se podle ní učí argumentovat vůči kuřákům právě ve škole - učí se, jak pasivní kouření ohrožuje.
Do programu je nyní zapojeno šest set škol v celé republice, konkrétně žáci šestých až devátých tříd. Na nekuřácké zóny jsou zaměřeni žáci sedmých tříd. "Pro účastníky programu máme i takové panáčky mechanického kuřáka z Ameriky," řekla Hrubá. Právě zítra, na Světový den bez tabáku, půjdou brněnští žáci či učitelé, kteří už mají s nekuřáckými zónami zkušenosti, i do prvních či druhých tříd a vysvětlí menším kolegům, jak na to. "Uvidíme, jaký bude dopad," řekla Hrubá.
 Takovéto plakáty lákaly marně boskovické kuřáky na odvykací kursy |
