Nejčastější metody učení jazyků
– Klasika – lekce za lekcí ve stylu "úvodní článek – nová slovíčka a fráze – kousek gramatické teorie – pár cvičení", to je metoda gramaticko-překladová.
Existuje snad od nepaměti. Narazíte na ni snadno v kterémkoli větším knihkupectví – touto metodou je tvořena většina učebnic psaných českými autory-angličtináři. Několik generací se z ní už slušně naučilo – ale z nich spíše ti lidé, kteří jsou ochotni podstoupit dřinu a investovat hodně času.
Dnešní doba si však žádá rychlost, pohodlí – a tedy další metody.
– Přímá metoda – učte se jako malé děti. Nebiflujte gramatiku. Opakujte, jak slyšíte. Objevujte jazyk každodenní zkušeností. Blízko k přímé metodě mají konverzační příručky českých autorů a pak učebnice vydávané rodilými odborníky z nakladatelství jako Oxford či Cambridge.
Na přechodu mezi gramaticko-překladovou a přímou metodou je výuka v certifikovaných jazykových školách všude po světě od Sydney po Los Angeles. Tamní rodilý učitel nemůže začátečníky hned zahltit spoustou gramatických pojmů – protože on je neumí jinak než anglicky.
– Sugestopedická metoda – kromě běžných výkladových pasáží hodně her. Důsledné zapojení všech smyslů. Každý student má svou novou anglickou identitu – jméno, příběh... Součástí je poslouchání nahrávek anglicko-českých nebo čistě anglických v hluboce relaxovaném stavu (jakoby dřímota) podmalovaném hudbou v tempu largo.
Tempo řeči: nejdříve pomalu pro porozumění, pak rychle pro zažití a osvojení. Též superlearning, brainmost, advanced training system… a jiné lákavě znějící názvy.
– Metoda paralelní dvojjazyčné četby – Čtete anglicky a při problému najdete na protější stránce český ekvivalent dané pasáže. Překlad je volný. Je prima, když je text doplněn kvalitními nahrávkami anglického textu vzdělanými rodilými mluvčími – třeba na CD.
A když si student čte nahlas, nahrává se, porovnává se s rodilými mluvčími a stále přesněji je napodobuje, může takto zvládnout velké kusy jazyka aktivně i coby samouk.
Na paralelní četbu narazíte leckde – dnes je takto psáno a tištěno čím dál více běžných i odbornějších časopisů, firemních propagačních tiskovin… Většina návodů k různým přístrojům do kanceláře či domácnosti je také vícejazyčná a může sloužit i k procvičování jazyka.
– Metoda doslovného překladu – například anglické "how do you do" se přeloží "jak dělat vy dělat". Pomáhá pochopit citelný rozdíl mezi tím, jak si předává informace Angličan s Angličanem a jak my. Tam, kde Slovan se Slovanem spoléhá na koncovky, tam Angličan s Angličanem musí spoléhat na pořadí slov.
– Metoda přechodové četby – čtete si delší povídku nebo kratší román, tematicky co nejzajímavější – nejlépe natolik strhující, že je přímo hltáte. První kapitola je celá česky, poslední kapitola celá anglicky. Mezitím angličtiny přibývá tak pozvolna a nenápadně, že to student v pohodě snese. Opět je lepší, když je celý román i namluven – a to rodilým Čechem, který perfektně umí anglicky. Zkuste publikaci "Angličtina No Problem".
. Užitečné weby* www.helpforenglish.cz * www.vox.cz * www.collegeboard.com * www.komunikace.biz * www.gruber.cz |
Co dělat, když v jakékoli jazykovce při jakékoli metodě opadne počáteční nadšení? Člověk provede zpravidla takzvané "vzepětí své pevné vůle". Kousne se, zatne se a přikáže si vnitřně: "Musíš, dělej, pokračuj, přece sis dal závazek!"
A výsledek vzepětí? Studium vám to jen více zoškliví. Ta správná finta radí vzbuzovat v sobě při krizích nové a nové emoce, stále novou motivaci, novou touhu. Představujte si svou brzkou vysněnou práci v zahraniční firmě. A třeba bohatého přítele z exotické země, chcete-li.
To vše jistě už někdy vaší myslí proběhlo. Klíčové je, aby se tak dělo právě a přesně v ten čas, kdy váháte mezi opakováním jazykové lekce a jinou činností nebo nečinností. Pár minut správných představ – a z hnusné lekce se stává atraktivní.
Učte jiné, naučíte sebe
U jakékoli metody pomůže i finta "jak nestudovat, avšak nastudovat". Student se jakoby stává učitelem, který si sugeruje, že danou lekci vlastně zná – a nyní se jen připravuje k vyučování druhých lidí.
Promýšlí, jak to vysvětlit i nechápavým, co se zeptat, jak vyhodnotit různé varianty odpovědí. Dělá si písemnou přípravu, jakýsi supertahák. A jeho paměť samovolně, jakoby mimochodem funguje mnohem lépe než při "tlaku vůle".
Každý z nás si pamatuje už ze střední školy spolužáky, kteří hodně před písemkou radili a vysvětlovali druhým – že se doma téměř neučili, a přesto excelovali.
