Tréglová patřila ke známým osobnostem. "Byla obdivuhodná - téměř do smrti cvičila v Sokole a hlavně fantasticky učila nejen matematiku, ale také logiku," vzpomíná starosta. Sám byl jejím žákem.
Loni v říjnu se však k němu učitelka přitočila s mírnou výčitkou. "Zrovna jsme odhalovali Masarykovu bustu. Vzpomínali jsme, že projel náměstí na koni a byl to zatím poslední prezident, který Říčany navštívil, a Tréglová mi řekla: Jsi docela spravedlivý, ale že na pamětních deskách chybí spousta jmen, to neřešíš."
Tím starostu ohromila. Na staré radnici jsou pamětní desky připomínající místní občany umučené za druhé světové války už desítky let, a najednou někdo tvrdí, že ani zdaleka nejsou úplné.
Učitelce Tréglové už dlouho vrtalo hlavou, proč nejsou na deskách připomenuti židovští obchodníci, které v mládí každý den potkávala na náměstí, dokud během války nezmizeli. Kam se vytratila jména rodin Fišerů, Elsnerů, Reichů nebo Singerů? Říčanský válečný pamětník, dnes už důchodce Arnošt Schreiber, začal pátrat.
V archivech Židovského muzea zjistil, že se stará učitelka neplete - brzy dal dohromady seznam dvaačtyřiceti místních Židů, kteří pravděpodobně zahynuli při transportech a přímo v koncentračních táborech. Mezi nimi například i dvě osmileté dívenky. "Proč se na desky nedostali? Nevím," uvažuje starosta. "Vlastně jedno jméno tam je, paní Poljačenkové. O té si asi komunisté mysleli, že je Ruska," naznačuje vysvětlení.
A předseda Židovské obce Tomáš Jelínek mu dává jednoznačně za pravdu: "Za komunismu se příliš nemluvilo o židovských obětech nacismu. Tvrdilo se, že v koncentračních táborech trpěli hlavně komunisté."
Až 28. října uplyne rok od chvíle, kdy učitelka lehce pokárala starostu, měla by být na radnici odhalena úplně nová deska se dvaačtyřiceti jmény. Vedle židovských občanů Říčan na ní bude nově i jméno Zdenky Kulhánkové, která v roce 1943 zahynula v Osvětimi. Nacisté ji uvěznili kvůli jejímu synovi - příslušníkovi britského královského letectva, který zahnul při náletu nad severní Francií.
