Na druhou světovou válku vychází s bídou pět vyučovacích hodin. A na události roku 1968 sotva deset minut.
Takhle to ve školách vypadá nyní. Dějepisáři se obávají, že v budoucnu bude hůř. To když se ministryni školství Petře Buzkové podaří ve sněmovně prosadit nový školský zákon.
"Dějepis se má sloučit s občanskou výukou a částí zeměpisu do jediného vzdělávacího okruhu Člověk a společnost. O tom, co, kdy a jak dlouho se bude učit, rozhodne ředitel školy. A to je nebezpečné. Už dnes totiž dějepis ředitelé škol šidí," upozornil předseda sdružení historiků Jiří Pešek.
Spolu s dalšími kolegy podepsal petici dějepisářů s názvem "Nechceme další Bílou horu". Učitelé historie v ní varují, že dějepis už nyní pomalu mizí ze škol a do budoucna mu s reformou hrozí zánik.
Tvrdí, že nebudou-li příští generace znát svou historii, nepoučí se z ní a budou dělat stejné chyby, jichž se dopouštěli předkové.
Ministerstvo dosud přesně stanovuje, kolik hodin se má na jednotlivých školách konkrétním předmětům věnovat. Podle nového školského zákona však část této pravomoci přejde na ředitele škol.
Tak třeba právě na nový předmět Člověk a společnost připadne na druhém stupni základní školy v součtu všech ročníků deset hodin týdně. A bude záležet na řediteli, jak s nimi naloží. Zda připadnou dějepisu dvě třetiny času a občanské výchově jedna, nebo naopak.
"Je dobře, když se budou školy moci samy rozhodovat, čemu budou věnovat víc času. Nevím, proč by na to měl doplatit zrovna dějepis. Já s ničím takovým nepočítám," řekl předseda Asociace základního školství Karel Bárta.
Učitelé dějepisu mají však jiné zkušenosti. Jen málokterá střední škola například nabízí výuku dějepisu i ve čtvrtém ročníku, i když je to možné. Obvykle se s historií končí už ve třetím.
"O sebe se nebojím, umím si u ředitele dostatečný počet vyučovacích hodin prosadit. Od kolegů z jiných škol ale vím, že mnohde mají problémy už dnes. S nižším počtem hodin se musí výuka ošidit," tvrdí Jan Kvirenc, dějepisář z jednoho z pražských gymnázií.
Ministerstvo považuje obavy učitelů za nesmyslné. "Jsou učiteli jediného předmětu, kteří píší petice a vyslovují tyto obavy. Slučovat do okruhů se přitom budou všechny předměty. Všichni ostatní kantoři pochopili, že bude záležet jen na nich, jakou váhu bude jejich předmět ve výuce mít," vysvětluje ministryně školství Petra Buzková.
|
Na události roku 1968 máme tak deset minut Správně to má být tak, že žáci si v posledních hodinách dějepisu v deváté třídě vyslechnou příběh sametové revoluce z roku 1989 a rozdělení Československa. Jenže praxe je trochu jiná. "Co si budeme povídat, mezi námi jsou ti, kteří končí druhou světovou válkou," říká jeden z učitelů dějepisu. Přitom podle odborníků jsou právě dějiny dvacátého století klíčové pro pochopení současnosti. To, aby se právě výuce událostí ve 20. století věnovalo ve školách mnohem více času než dosud, nedávno doporučili i ministři školství Rady Evropy. Doporučení však u nás zatím zůstalo bez odezvy. Učitelé by měli moderní dějiny učit v deváté třídě, ale mají příliš málo času. Zatímco šesťáci, sedmáci a osmáci mívají dvě hodiny dějepisu týdně, na devítku už zbývá jen jedna. "Za celý rok to dělá zhruba třicet hodin. Do nich musíte směstnat vše od první světové války přes fašismus, gulagy, studenou válku, Kubu, Vietnam, rozpad kolonií či pád berlínské zdi. Například na rok 1968 u nás vám vyjde tak deset minut," upozorňuje předsedkyně Asociace učitelů dějepisu Helena Mandelová. |
