„Pokuste se vcítit do situace Robinsona Crusoa poté, co se ocitl sám na opuštěném ostrově. Popište, jak se cítí. Která slova by to nejlépe vystihla?“ Tak zní jeden z úkolů během úterní ukázkové hodiny občanské výchovy v rámci programu Otevřená třída v pražském Skautském institutu.
Lekce vychází z nového manuálu Asociace učitelů občanské výchovy, který pedagogům radí, jak s dětmi diskutovat o problematice uprchlictví.
Přítomní učitelé, rodiče a děti po chvilce přemýšlení komentují situaci Robinsona. „Je smutný, když je tam celou dobu sám,“ podotýká asi osmiletá holčička. „Chybí mu rodina, domácí jídlo, kamarádi,“ dodávají ostatní.
Lekce je zaměřená na žáky čtvrtých a pátých tříd a jejím smyslem není předkládat dětem „hotové“ názory, ale přivést je k diskusi. „Občanská výchova je prostor, kde otevřít tuto tématiku a kde žáky vůbec seznámit s pojmy jako uprchlík, emigrant, migrant, azylant, které jsou kolem nich momentálně nejvíce skloňované. Mnohdy se stává, že v rodině o tom s nimi nemá kdo mluvit,“ říká autorka metodiky Petra Slámová.
Pro učitele je podle ní téma uprchlictví výzva, protože je velmi kontroverzní. „Může se stát, že názor dítěte je velmi vyhraněný. Od toho tam je učitel a může se pokusit v diskusi nabourat stereotyp, který si žák vytváří z médií nebo si ho třeba přináší z rodiny,“ vysvětluje.
Co si vezmete na dovolenou? A co při útěku před válkou?
Na úvod hodiny věnované uprchlictví se mají žáci podle manuálu zamyslet, kterých pět věcí by si sbalili do kufru na letní dovolenou, a následně si je sepíšou. Další části hodiny jsou postaveny na konkrétních příbězích uprchlíků a umožňují vcítit se do pocitů lidí, kteří museli opustit svůj domov.
Jak učit o uprchlícíchMetodika, kterou vydala Asociace učitelů občanské výchovy, je k dispozici pod licencí creative commons, přístup k ní tedy má po registraci kdokoli zdarma. Metodika má dvě části. Lekce Kdo a proč utíká? je pro žáky 1. stupně (především 4. a 5. ročník). Druhá lekce Opouštím svůj domov je zaměřena na žáky 2. stupně (především 8. a 9. ročník). |
Podle Tamary Kováčové z neziskové společnosti EDUin na současnou situaci většina standardních učebnic nestačí. „O migraci se v nich příliš nemluví, proto také vznikl speciální manuál,“ vysvětluje Kováčová.
Učitelka se přitom na úterní hodině snaží, aby žáci sami dokázali odhalit důvody migrace: válku, chudobu či hladomor. U různých příběhů, které si děti čtou z pracovních listů, pak samy rozhodují, zda by tomu či onomu uprchlíkovi udělily azyl či ne. Na závěr hodiny se žáci vrací ke kufru. Tentokrát však nepřemýšlí, co by si vzali na dovolenou, nýbrž co by si měl sbalit na cestu uprchlík.
Slámová zdůrazňuje, že manuál není definitivní a jediný správný návod, jak o problematice vyučovat. „Je to možnost pro učitele, kteří si nejsou jisti, jak se do tohoto tématu pustit. Očekáváme, že každý pedagog si manuál nějakým způsobem přizpůsobí k obrazu svému. Konec konců často se stává, že samotní žáci ho nasměrují úplně jinam,“ říká Slámová.
