Nejsilnější strana začíná volební sjezd, který měl být oslavný, a zatím může skončit pádem Špidly i vlády.
Předsedu ČSSD štěstěna nehýčká. Platí pro něj tvrdé "kdo s čím zachází, tím také schází". Do čela nejmocnější strany se nedostal vítězstvím nad konkurenty, nýbrž vůlí Zemana. Duch Zemanovy vůle nyní jeho pozici ohrožuje. Jako by si penzista z Vysočiny bral zpět, co kdysi daroval.
Sympatický pokus o emancipaci strany od minulosti, od klientelismu devadesátých let, se Špidlovi nedaří. Zděděný Lidový dům je rozdělen na různá "patra", různé zájmy a předseda je nestmelil. Na Hradě visí standarta "Klaus vítězí" a vláda je slabá, zemi jen rutinně spravuje.
Vystavený účet - Vladimír Špidla se nemá čím pochlubit. Sociálním demokratům dnes chybějí tři klíče k úspěchu: charizmatický předseda, který umí nadchnout ke společnému dílu i ty, kdo "by to dělali trochu jinak". Tím, že už pět let vládnou, ztratili inspirativní a stmelující tah na branku.
A co je nejpodstatnější, ČSSD neví, kdo je a kam kráčí. Jasný směr nahrazuje neuspořádanými odskoky tu napravo, tu nalevo. Jeden sjezd, jedna změna - třeba i hlavy nejpomazanější - všechny handicapy nevyhladí.
Neuspořádanost ČSSD nemůže těšit nikoho. Politické tělo země potřebuje dvě nohy, pravou i levou. Je-li jedna pochroumaná, tělo si vynutí berli - ta u levé nohy se žel jmenuje KSČM.
