Na transfuzní stanici to jde nezvykle rychle. Sotva se vyřídí papíry a kontrolní odběr, ležíte na lehátku s jehlou v ruce. "Tohle je můj třiadvacátý odběr a ještě nikdy jsem nezažil, že by tady bylo tak prázdno," rozhlédne se po oddělení Thomayerovy nemocnice v pražské Krči Ondřej Doležal.
Potvrzuje to, čeho si už delší dobu všímá personál. Dárců krve není méně než dřív, ubývají však ti, kteří ji odevzdají v nemocnici zadarmo a vezmou si jen svačinu – v Krči je to párek, sušenka a kafe.
Stále více lidí jde raději do soukromého centra, kde odevzdávají krevní plazmu za peníze. Za jeden odběr to bývá až pět stovek. Za měsíc si tak mohou vydělat až dva tisíce, protože plazma se obnovuje rychleji než červené krvinky odebírané pro potřeby nemocnic. Krev v nemocnici je možné odevzdat čtyřikrát za rok, plazmu čtyřikrát měsíčně.
"Těmto lidem už nikdo neřekne, že plazmy máme tolik, že ji vyvážíme do zahraničí. Červené krvinky si však nekoupíme, proto potřebujeme dárce," říká primář transfuzní stanice v Krči Petr Turek.
Finanční odměna = riziko
Nemocnice si nemohou dovolit to co obchodníci s plazmou – platit dárcům. A ani nechtějí. "Dárcovství za peníze porušuje etické zásady," upozorňuje prezident Českého červeného kříže Marek Jukl.
Plazma vs. krvinkyDárcovství krve Odběr plazmy |
Kromě etiky však zmiňuje další problém, ještě zásadnější. Odběry motivované výdělkem představují riziko. "Kvůli penězům mohou lidé zamlčet důležité informace o svém zdraví," říká Jukl. Klient může zatajit rizikový pohlavní styk, návštěvu exotické země, přisáté klíště. Krev je sice testovaná při každém odběru, často však trvá delší dobu, než se utvoří protilátky.
V Česku je zhruba 250 tisíc dárců krve. Loni se přihlásilo 45 tisíc nových – polovina z nich však podle údajů Červeného kříže začala dávat krevní plazmu.
Největším obchodníkem s plazmou je u nás švýcarská farmaceutická společnost Sanaplasma, která od roku 2007 vybudovala už osm odběrových míst. Klientům vyplácí za plazmu 400 korun. S novináři firma příliš nekomunikuje. Všichni zaměstnanci odkázali na ředitele Martina Lukase, který však na dotazy MF DNES neodpověděl.
Zasáhlo svědomí
Že chybějí dárci, je na transfuzní stanici v Krči znát. "Přijdete dávat krev i příště, že ano?" ptá se dárců hned několik sester. Omlouvají se, že zrovna nemají vitaminy, které dárcům poskytují některé pojišťovny. Snad příště.
"Kvůli odměnám nebo dni volna krev nedávám," říká Ivana Pokorná z Prahy. Na transfuzní stanici Všeobecné fakultní nemocnice v Praze dochází pravidelně už dvacet let. Pamatuje si, jak před dvaceti lety seděla s kamarádkou v kavárně Slavia, když kolem projela už několikátá sanitka. Přemýšlela, jak by mohla pomoct, a šla dát poprvé krev.
Několik let dávala zadarmo, pak se rozhodla, že si nechá za odběr zaplatit. Dopadlo to špatně. "Měla jsem tak špatný výsledek rozboru, že mě poslali domů. Podruhé to dopadlo stejně. Jsem přesvědčená, že zafungovala psychika. Nedovolila mi krev dát za peníze," směje se Pokorná.
