Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Ubránit se Hitlerovi nešlo, shodují se historici 70 let po mobilizaci

  8:54aktualizováno  10:54
Kdyby se československá vláda v září roku 1938 rozhodla postavit mnichovskému diktátu se zbraní v ruce, mohla dnes mapa Česka vypadat úplně jinak. Ještě šest dní před Mnichovem k tomu přitom byla odhodlaná. Příští úterý uplyne sedmdesát let od vyhlášení všeobecné mobilizace.

Známá propagační pohlednice z května 1938 donedávna tajila, kdo a kde vytvořil vlastenecký motiv na skalním reliéfu v pozadí. Vytesali jej záložníci z pěšího pluku 152 v severočeských Podbořanech. | foto: Sbírka PhDr. Karla Straky

Ozbrojený odpor by sice podle historiků měl pozitivní dopad na morálku národa, ale pro budoucí vývoj státu by mohl mít katastrofální důsledky.

"Československo by kvůli tomu mohlo být označeno za viníka světové války a nemuselo by po ní být obnoveno v původních hranicích," vysvětluje Jan Němeček z Historického ústavu Akademie věd ČR.

Americký prezident Franklin D. Roosevelt podle něj při mírových snahách roce 1939 uvažoval o tom, že by české země zůstaly součástí Německa a Slovensko samostatné. Naděje na poválečnou samostatnost Československa by se po neúspěšné obraně snížila.

Bránit svoji vlast bylo ještě šest dní před Mnichovem připraveno více než milion mužů ve zbrani, bezmála tisícovka letadel a tři stovky tanků. I kdyby se československá vláda rozhodla Německu vzdorovat, byla by podle historiků s největší pravděpodobností poražena. To si ale uvědomují i zastánci ozbrojeného odporu a věděli to v roce 1938 i politické a vojenské špičky Československa.

"Ale byla by to čestná porážka, ne potupná kapitulace," míní Eduard Stehlík z Vojenského historického ústavu, který se závěry konference nesouhlasí. Československo se podle něj Hitlerovi postavit mělo.

"Ti lidé měli právo zemřít v boji, a ne v koncentrácích jako - s prominutím - dobytek," namítá Stehlík. Navíc podle něj německý wehrmacht nebyl v září 1938 ani zdaleka tou obávanou armádou jako o rok či dva později. Neměl tehdy šanci vést proti Československu bleskovou válku jako například ve Francii.

Dlouhé stíny Mnichova

O mnichovské dohodě očima signatářů si můžete přečíst v knize Dlouhé stíny Mnichova. Najdete ji se slevou na Knihy.iDNES.cz.

Mnichovská dohoda z roku 1938 a postoj k ní vybraných evropských států (zejm. Velké Británie a Francie, ad.). Dopady na mezinárodní politiku a diplomatické vztahy Československa. Nové, dosud nezveřejněné informace z londýnských a amerických archivů.

Mnichovskou dohodu podepsaly 29. září 1938 Německo, Itálie, Velká Británie a Francie. Československo na jednání přizváno nebylo. Na základě mnichovského diktátu přišlo Československo téměř o třetinu svého území, pět milionů obyvatel převážně německé národnosti a zejména rozsáhlá pohraniční opevnění, kterých se Hitlerovi generálové velmi obávali.

Kopii Mnichovské dohody si budou moci příští neděli prohlédnout návštěvníci Senátu. Do Česka se veřejně přístupný duplikát dostal letos poprvé, jeho věrná podoba je uložena v Kolovratském paláci. Tam byla 30. září 1938 s dohodou seznámena tehdejší úřednická vláda pod vedením generála Jana Syrového.

Speciál k výročí mobilizace naleznete zde.

. MOBILIZACE V ZÁŘÍ 1938

Československá armáda mobilizovala proti hitlerovskému Německu 23. září 1938. Rychlý průběh, nástup jednotek do posádek (místy se hlásili záložníci tak rychle, že nastaly problémy s logistikou a dopravou) a očividné odhodlání Československa postavit se wehrmachtu zesílily obavy chamberlainovské Británie a daladierovské Francie, které věřily, že se stále lze vyhnout válce.

Hlavními trumfy Německa v konfliktu mělo být zejména letectvo, velká početní převaha a nevýhodný tvar Československa, které mohlo být po anšlusu Rakouska napadeno takřka ze všech stran. Československo věřilo pohraničnímu opevnění, legionářským zkušenostem velitelů (například náčelníka generálního štábu Ludvíka Krejčího a Jana Syrového, od 23. září v roli premiéra i ministra obrany) a vysoké morálce téměř 1,3 milionu vojáků ve zbrani.

Československý hlavní stan, zřízený v Račicích u Vyškova, počítal se zhruba dvěma měsíci tvrdých ústupových bojů, během kterých doufal v pomoc spojenců. Většina vojáků měla bránit severní a jižní hranice Moravy, aby se jednotky v Čechách nedostaly do obklíčení.

Po francouzské účasti na mnichovské dohodě (na pomoc Francie byl vázán teoretický zásah Sovětského svazu) a ultimátu a hrozbě ze strany Polska a Maďarska prezident Edvard Beneš souhlasil s odevzdáním opevněného pohraničí Německu. Při srážkách zejména s povstalci sudetoněmeckého Freikorpsu nicméně přesto v roce 1938 za obranu republiky padlo 121 československých vojáků.

Mělo se Československo v roce 1938 bránit Německu vojensky?

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 4. října 2008. Anketa je uzavřena.

ANO 13382

NE 4218

Autoři: , , ,






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.