KOMENTÁŘ:
Proč Filip platí svého satana
15. dubna 1986 se na utajené schůzce v Českých Budějovicích sešel tehdy jedenatřicetiletý právník Vojtěch Filip se dvěma muži.
Prvním byl starší referent tajné policie Lubomír Antal, tím druhým náčelník oblastního odboru StB František Hanzalík. Takto alespoň popisuje schůzku záznam, který se ve Filipově svazku v archivech zachoval.
Dnes ani jeden z trojice o schůzce nic neví. "Nevzpomínám si, že bych ho viděl před rokem 1989," říká dnes Filip o Hanzalíkovi. Muže stejného jména přitom zaměstnává ve své advokátní kanceláři už sedm let. Jeho minulost ho prý nezajímá.
"To si nevzpomínám, já o tom nic nevím. Pokud vy si něco pamatujete, tak je to váš problém, a ne můj," tvrdí také Antal, který se ze staršího referenta StB proměnil po pádu režimu v obchodníka.
Bývalý náčelník StB Hanzalík by si jako jediný možná vzpomněl, ale tvrdí, že už o tom nemůže mluvit. "Když budu zproštěn mlčenlivosti od ministerstva vnitra, budu s vámi mluvit," říká.
Každopádně ve prospěch Filipa rozhodl i v roce 1993 českobudějovický soud: Vojtěch Filip má v rukou jeho rozsudek, podle nějž nespolupracoval s StB vědomě.
Přitom podle dochovaného spisu Filip za "nevědomou" spolupráci s tajnou policií dostával finanční odměny. Tu poslední, ve výši 500 korun, dostal dva dny před pádem režimu.
"Za velmi dobré plnění úkolů," stojí ve zprávě z 15. listopadu 1989. Kdo ji podepsal? Právě František Hanzalík. Tři týdny poté Hanzalík povoluje skartaci 35 stránek z materiálů vedených na Vojtěcha Filipa u StB.
Možnost, že by Hanzalíka zaměstnal "na oplátku", Filip vylučuje: "Já jsem potřeboval někoho zaměstnat, když jsem v roce 1996 nastoupil do politiky," říká Filip.
Dnes dvaašedesátiletý Hanzalík už sedm let pracuje jako zaměstnanec v jeho budějovické advokátní kanceláři. Na rozdíl od Filipa není jako bývalý pracovník StB v seznamech uveden. Pro vnitro však pracoval až do roku 1993.
Krycí jméno Falmer
Vojtěch Filip je navzdory výhře u soudu stále veden na oficiálních stránkách ministerstva vnitra jako "ideový spolupracovník" pod krycím jménem Falmer.
"Vztah mezi bývalým agentem a důstojníkem StB je častý, může přetrvat dodnes. Pokud agent spolupracoval dobrovolně, tak to bylo založeno na důvěře. Ti lidé se z minulosti znají, často to nemusí být otázka vydírání, ale prostě vztahu z minula," říká obecně badatel Radek Schovánek, který se zabývá historií tajné policie už delší dobu.
Podle jeho názoru klidně může Hanzalík o své minulosti hovořit i bez zbavení mlčenlivosti, pokud by neuvedl utajované skutečnosti: "Klidně mohl říct, na jakém postu působil, to není utajovaná skutečnost, nepodléhá mlčenlivosti."
Schůzka Filipa s estébáky: káva a salám
Získání Vojtěcha Filipa za spolupracovníka StB přišlo komunistickou tajnou policii před devatenácti lety na pouhých pětatřicet korun. Taková byla cena za občerstvení, které se podávalo. Bylo skromné: pivo, káva a salám.Schůzka se odehrála 15. dubna 1986 v Českých Budějovicích v kanceláři v ulici 28. října. Podle Filipova svazku, který je přístupný v archivu StB, se u toho sešli tři lidé. Starší referent Lubomír Antal (ten bude Filipa řídit) a jeho nadřízený, náčelník oblastního odboru StB mjr. JUDr. Hanzalík.
"ŘO (řídícím orgánem) a náčelníkem odboru 99 bylo poukázáno na nutnost boje na obranu míru ve světě, hovořeno dále o zhoršující se mezinárodní situaci, za kterou nese odpovědnost USA a jejich spojenci v NATO. Postupně pak bylo přikročeno k vlastní verbovce..." píše se v záznamu tajné policie.
Filip dostal krycí jméno Falmer a stal se takzvaným ideovým spolupracovníkem (dále zkráceně: IS). "Falmerovi byl předložen Závazek o spolupráci, který si pozorně přečetl. IS pochopil, o co je žádán, a Závazek ke spolupráci vlastnoručně podepsal," píše se ve Zprávě o získání ke spolupráci.
Autoři zprávy si pochvalovali, že Falmer pochopil, jaká důvěra je v něj vkládána. "Na Falmerovi bylo vidět, že si váží skutečnosti, když byl vybrán ke spolupráci s čsl. rozvědkou, a prohlásil, že se vždy vynasnaží veškeré úkoly dle svých schopností a možností splnit."
