Američané přišli, aby zatřásli stromem. Zjistili, že místo toho jej vyvrátili. Tak byl vykotlaný. Ale strom ještě neleží, zatím jen padá k zemi. Tedy pozor.
V Bagdádu se ještě bude střílet. Skalním Saddámovým bojovníkům bude možná chvíli trvat, než se dozvědí, že v Bagdádu je dobojováno. Fanatici budou dál pálit ze tmy.
Zůstanou ohniska odporu, která bude nutno umlčet. A celé čtvrti, jež bude třeba ještě obsadit, možná i silou.
Mnozí vojáci však možná dřív zahodí zbraně a vypaří se, jako to dělali už na frontě.
V každém případě však budeme z Bagdádu nějakou dobu slyšet stále střelbu. Ale to nezvrátí výsledek. Hlavní bitva války v podstatě skončila.
Zdá se, že obyvatelé města už pochopili, jak se karta obrátila: rabování, které se včera stalo hlavní činností dne, bývá vždy tradičním dokladem toho, že už je po bitvě. Bagdáďané dali svérázně najevo, že Saddám je jízdenka bez návratu.
Režim zhasíná - i když toto tvrzení je přece jen ještě troubením, jež předbíhá konec bitvy. Už se přestalo bojovat o stát, zbývá však obsadit hodně země.
Válka se změní na boj o poslední tvrze. Tikrít, Saddámova bašta severně od Bagdádu, bude asi nejdůležitější z nich, jakousi "alpskou pevností" Saddámova režimu.
Spojenci právě přešli hory, ale před nimi se otevírá poušť: po válce musí vyhrát také mír. USA mají vůči Iráku dluh a slib.
Ale to odložme jako problém až příštích dnů. Včerejšek byl časem úlevy z toho, že pochod z Kuvajtu do centra Bagdádu prošel tak hladce a že Saddám mizí.
