Když žena vydrží dostatečně dlouho, prakticky do osamostatnění dětí, bez ztráty zdravého rozumu, má naději, že zvítězí. Kdo však v tuto chvíli zvítězil, je na úsudku každého.
Nelíbí se vám už v manželství? Je váš muž alkoholik a dělá vám žárlivé scény? Nikam nesmíte a k vám domů také nesmí žádná návštěva? Kontroluje vaše osobní věci? Nechává vás za zamčenými dveřmi, když už jednou náhodou na chvilku uniknete? Nedává vám peníze a ty, které máte, vám krade? Nemáte často dát dětem co jíst? Máte dluhy na nájmu? Chodí vám domů vyhrožovat manželovi věřitelé? Jste psychicky na dně?
Rozveďte se. Budete-li mít štěstí, za několik let toho dosáhnete. Nechápete, proč to tak dlouho trvá? Nevíte, jak je možné, že se manžel nedostavuje k soudním jednáním a prochází mu to? Svede soudce průtahy na vás? Vy jste si ho přece vzala, tak co chcete!
Neplatí výživné na děti? Nevadí, stejně se mu po celá léta nic nestane. Chcete mu nechat zrušit právo na společné užívání bytu? Proč ne. Za pár let se vám to třeba povede, ale připravte si náhradní byt pro něj, jinak bude i nadále bydlet s vámi.
Nepřispívá vám na nájem? Nebuďte na něj zlá, vždyť nemá práci a žije jen ze sociálního minima. Dostává sice část nákladů na bydlení, které platíte vy, ale i když vám nedá ani korunu, přesto má na peníze právo!
Že vy a vaše děti zdaleka nějaké sociální minimum nemáte, nikomu nevysvětlíte.
Krade vám jídlo? Nebuďte malicherná, něco přece jíst musí.
A co se stane, když přijdete o práci a ještě k tomu onemocníte a musíte na operaci? Není třeba nikde vykládat, že nemáte dost peněz na nájem a na jídlo pro děti, hlavně ne na pracovním úřadě a na sociálním odboru.
Přesto vám rádi poradí, abyste nakupovala v second handu, bývalého manžela zažalovala, zrušila dětem pojistky, stavební spoření nebo penzijní připojištění, abyste peníze mohla projíst. Když to nepomůže, nebo takové produkty nemáte, zažalujte jeho a svoje rodiče. Jsou povinni se o vás postarat. Nemáte je? Tak to máte smůlu.
Když tedy nepomůže ani to,……………dál by to už byla jen hypotéza nebo fikce, protože pokud jste přežila těchto dvacet let, věřte, další sílu k boji už nemáte sílu hledat. A i kdybyste měla, v tomto státě není nikdo, kdo by věděl, co dál.
Na závěr malá rada – neptejte se, proč je na vás váš vlastní stát jako na cizí, chová se k vám, jako byste se chovala asociálně vy a ne váš partner, a hlavně se neptejte, proč státu nezáleží na vašich dětech, které odvrhuje, ačkoli jsou stejné jako všechny ostatní. Varuje sice, že je dětí málo, zve si sem do počtu cizince, ale o své vlastní děti nestojí.
