Snímky nahých, týraných Iráčanů už obletěly svět a důsledky mohou být nedozírné.
Někdo může říci, že věznice je prostě věznice a armáda je armáda, takové věci se tam občas stávají. Tím spíš za války.
Mnozí z iráckých vězňů jsou jistě kriminálníci, vrazi a mají na svědomí i jiné zločiny. Američtí vojáci jsou pak v Iráku denně vystavováni smrtícím útokům. Přesluhují ne o týdny, ale o měsíce, jsou vystresovaní a mají už všeho po krk.
Možná lze pochopit, že mohou občas trochu ujet. To, co se stalo, je však už daleko za hranicí snesitelnosti. Je to absolutně neakceptovatelné. Tím spíš, že válka proti Saddámovi nebyla vedena jen kvůli hrozbě zbraní hromadného ničení, jež se nakonec ani nepotvrdila.
Byla vedena i kvůli podstatě diktátorského režimu, kvůli praktikám, jež používal, kvůli věznění odpůrců a jejich týrání. Byla vedena proto, aby byl Irák demokratizován a humanizován, aby tam byly přeneseny principy civilizovaného světa.
Teď to vše vypadá spíš jako karikatura. Skupina amerických vojáků porušila ženevské konvence platné pro válečné zajatce, ale také veškeré lidské normy. Bylo by však naivní říci, že vinu nesou jen sami přímí pachatelé.
Obvinění vojáci, ale dokonce i vysocí důstojníci se vymlouvají, že nemohli mít vše pod kontrolou, nedostali správné směrnice, jak s Iráčany zacházet, že neznali ženevské konvence, nebo naznačují, že otřesné praktiky ponižování a deptání razili vyšetřovatelé CIA.
Postupně se tak ukazuje, že vážné nedostatky jsou v celém systému irácké operace.
Americká i britská armáda musí nyní incidenty seriózně vyšetřit a za zločiny se řádně omluvit.
I za cenu toho, že se na světlo dostane další špína. Pokud budou tyto případy bagatelizovány nebo zameteny pod koberec, nebude už šance na nápravu.
