"A ty mi dej to rizoto. A nečum už na mě, krávo jedna debilní!" Stejně hrozné situace, jež často vyúsťují ve fyzické týrání, zažívá podle odhadů odborníků každá třetí Češka.
Tak třeba muž, jemuž partnerka oznámila rozchod, unesl manželku do lesa, svlékl ji do naha a terorizoval ji tak dlouho, dokud se nezhroutila a neslíbila, že se vrátí.
V době, kdy plný Činoherní klub poslouchal autentické čtení Ivany Chýlkové a Barbory Hrzánové, vrcholila v Česku kampaň proti násilí na ženách. Sdružení ROSA, které se zabývá právy týraných žen, postavilo téměř současně v Poslanecké sněmovně deset červených soch. Každá z nich vypovídala o tragickém osudu utýraných žen.
Hana, 39 let, a dcera Vendula, 19 let ubity manželem a otcem. Daniela, 37 let zastřelena manželem. Andrea, 31 let - zastřelena manželem. Tyto příběhy vyprávěly sochy.
Němým protestem červených skulptur hodlá ROSA přesvědčit poslance, aby přijali zákon, který by domácí násilí posuzoval jako speciální trestný čin. Většina poslanců na tento apel slyší.
Lidovec Jaromír Talíř dokonce před sochami popisoval vlastní zkušenosti s domácím násilím: "Už jsem něco podobného řešil. Přišla za mnou žena s dítětem, které vyhnal manžel z domova. Neměla kam jít."
Právě to chtějí lidé ze sdružení ROSA změnit například tím, že do občanského zákoníku vpraví takzvanou možnost vykázání, "abychom mohli z domova vykázat tyrana. Dnes je to tak, že domov musí opustit oběť," vysvětlila poslankyně Anna Čurdová (ČSSD).
Lidé si často myslí, že komplexy si bitím žen léčí hlavně muži s nižším vzděláním. Není to však pravda. "Ti s titulem útočí na svou oběť také, ale mnohem rafinovaněji, protože vědí, co si mohou z právního hlediska dovolit," vysvětlil vedoucí krizové linky Bílého kruhu bezpečí Vlastimil Zima.
Herec Ondřej Vetchý, který uváděl večer v Činoherním klubu, říká, že ho násilí na ženách i lhostejnost k jejich utrpení děsí. "Obávám se, že problémy ve vztazích mezi muži a ženami porostou."
Jestli nebudeš poslouchat, zmlátím tě
Daniela, 37 let, ubita manželem. Papírové sochy s podobnými cedulkami se objevily v parlamentu. Byl Mezinárodní den proti násilí na ženách.
Brutální týrání zažila asi desetina českých žen. Další pětina pak může vyprávět o mnohahodinových nočních výsleších, klečení za neposlušnost v koutě či na balkoně nebo o vyhrožování, urážkách a ponižování. Vyplývá to z poznatků neziskové organizace ROSA, která se zabývá právy týraných žen.
Reprezentativní výzkumy o tom, jak hluboko je v českých mužích zakořeněno bití žen a násilí na rodičích či dětech, sice neexistují, Zdena Prokopová ze sdružení ROSA však soudí, že obětí domácího násilí je ve skutečnosti mnohem více, než lze vyčíst z neoficiálních statistik této neziskové organizace.
Jen na linku SOS za necelých pět let její existence volalo tři tisíce sedm set žen. "To snad rovněž o něčem vypovídá," soudí Prokopová. K nejpřesvědčivějším úterním protestům proti násilí na ženách patřilo čtení v Činoherním klubu pod názvem Z deníku týrané ženy.
"Jsi moje žena a budeš dělat to, co ti řeknu. A jestli se ti to nelíbí, tak tě zmlátím. Dělá to koneckonců každý pořádný chlap," četla ztichlému publiku herečka Barbora Hrzánová. "Pak mne dostrkal do ložnice a roztáhl mi násilím nohy a prý si budu plnit manželské povinnosti."
V parlamentu se již delší dobu diskutuje o zákonu o domácím násilí, podle něhož by například muž musel na několik dní okamžitě opustit společný byt, pokud napadne manželku.
V kuloárech Poslanecké sněmovny proto postavilo sdružení ROSA deset červených papírových soch v životní velikosti. Šlo o takzvané "tiché svědky". Na krku měla každá socha pověšenou cedulku, která poukazovala na osud konkrétní ženy. Například: Daniela, 37 let, ubita manželem.
Zdena Prokopová se netají tím, že spoléhá na emoce: "Když poslankyně a poslanci uvidí konkrétní případy, věříme, že to konečně urychlí změny zákonů."
Poslanci, kteří se u soch při cestě do kantýny alespoň na chvíli zastavili, většinou tvrdili, že podpoří změnu zákona, podle níž by bylo domácí násilí samostatným trestným činem.
"Chceme, aby týrání blízké osoby bylo v zákonech označeno za domácí násilí. V občanském i trestním zákoníku," přesvědčovala své kolegy poslankyně ČSSD Anna Čurdová.
Jako první podepsal prohlášení proti násilí na ženách poslanec za ODS Petr Bratský: "Já nemám rád jakékoliv násilí. Začne to hádkou a skončí fackou." Advokátka Dagmar Raupachová nicméně připomíná, že ženy by do rukou dostaly snadno zneužitelnou a silnou zbraň.
"Domácí násilí jako další trestný čin považuji za alibismus. Již dnes ho přece můžeme stíhat jako trestný čin ublížení na zdraví nebo omezování osobní svobody. Stačí mít odvahu současné zákony dostatečně využívat."
