Pracuje se na podkladech, které by přiměly soud, aby rozpustil Dělnickou stranu. První údajní příznivci nacismu byli s velkým haló zatčeni v noci, tak jako byli zatýkání disidenti v socialistickém Československu.
Máme tleskat, že konečně někdo šlape na krk hnědému moru? Nebo se máme děsit, neboť si ministerstvo vnitra znovu přivlastňuje pravomoci, jež mu nepatří? Rozhoduje o tom, kdo je zločinec, dříve než soud.
Na včerejší debatě o lidských právech a romské otázce se v této věci tvrdě (slovně, nikoli dlažebními kostkami) střetli ministři Martin Pecina a Michael Kocáb.
Pecina se pochlubil, že je prvním ministrem, který jde tvrdě proti extremismu. Své předchůdce nepřímo označil za populisty, kteří vycházeli vstříc většinové populaci. Podle seriozních výzkumů je totiž na devadesát procent českých bělochů zaměřeno proti Romům a vítají pokusy hololebců zavést "pořádek".
Kocáb naopak před násilím, byť proti lidem označeným za extremisty, varoval: "Slova potírat bychom měli používat velmi opatrně, protože potíráním se vyznačovaly totalitní režimy." Okázalé zatýkání a nepřiměřená represe podle něj udělá z členů a sympatizantů Národní a Dělnické strany jakési disidenty a mučedníky. Ti pak mohou získat sympatie coby oběti.
Pecina se proti tomu postavil víc než rázně: "Ptát se, zda má dnes zasahovat policie proti náckům silou, to je appeasement." (Tak byla označována Chamberlainova politika vůči Hitlerovi.) Podle Peciny je potřeba "nácky" rozbíjet. Pokud budou zakázáni, strany budou krvácet, budou se těžko dávat znovu dohromady, budou mít spory o majetek.
Kdo z ministrů má pravdu? Odpověď je těžká jen zdánlivě. Samozřejmě je to Kocáb, který s ironickým úsměvem poznamenal, že i když bojuje dlouhodobě za romskou věc, na stará kolena se stane "ochráncem nácků".
Demokracie je sice nenáboženská, ale pokud v ní nejsou některé věci svaté, kope sama sobě hrob. Svatá je svoboda slova, shromažďování a zakládání jakýchkoli spolků a stran. Svobodu slova nabourali politici náhubkovým zákonem – svobodu shromažďování a zakládání stran chce teď podminovat Pecina, který si patrně myslí, že má od Boha dar rozpoznat, kdo vyjadřuje okrajové, třeba bláznivé, ale legitimní názory, a kdo je zločinný nacista.
Taková, třebas dobrou vůlí vedená snaha státní moci je pro slušné pořádky v zemi mnohem nebezpečnější než několik set skutečných kryptonacistů a jejich často zblblých sympatizantů.
Pokud bude úředník rozhodovat, co je ještě demokratické a co už je zločinné, tak říkajíc od oka, nevracíme se samozřejmě do socialismu, ale míříme kamsi do putinovského Ruska. V solidní zemi musí platit: I když jsou mi názory lidí, jako je Vandas nebo Edelmannová, odporné a slizké, musím po voltairovsku bránit jejich svobodu je vyslovovat. Samozřejmě pokud nepřekročí liberální rámec ústavy.
Boj s extremismem je pěkná nálepka. Tedy pokud proti němu nebojujeme extremistickými prostředky.
