Jak se to se skupinou tedy vlastně má?
"Já osobně trpím pocitem, že existuje, někdo jiný zase tvrdí opak. Raději to neřešíme, jinak bychom se zase pohádali," vidí situaci manažer existujícího-neexistujícího společenství Václav Marhoul.
Impulsem k vybudování vlastní komerční galerie byl právě úspěch v Jízdárně. "Výstavu navštívilo 21 000 lidí," říká Marhoul.
Tvrdohlaví společně vystoupili pouze čtyřikrát, přesto si získali svým "vtipným uměním" a především humbukem, který kolem akcí sami vytvářeli, ojedinělou, až mýtotvornou popularitu. Vše co dělali, dokázali vždycky dobře (obrazně řečeno) prodat. Teď se pokoušejí o prodej v pravém slova smyslu.
Konkurenci ostatních galerií si Tvrdohlaví příliš nepřipouští. "Za konkurenci považuji Veletržní palác se svou Laboratoří současného umění. Největší soupeře máme sami mezi sebou," říká k tomu Marhoul. Díla jeho souputníků doplní obchod s monografiemi, internetová místnost a DVD a video projekce. Po nedávno otevřené Dobešce, ve které zakotvilo divadlo Sklep, je tak Praha bohatší o další stálou platformu této nečekaně plodné generace.
Václav Marhoul: Dáme prostor mládí
Čtyřicetiletý producent Václav Marhoul je mužem, který po určitou dobu velmi zajímal média, dá se říci, že to kolem jeho osoby chvíli až vřelo. Poté, co tento muž opustil významnou židli ředitele barrandovských ateliérů, nastal klid. Václav Marhoul se vrátil k tomu, co ho baví a co umí - divadlu, filmu, výtvarnému umění. Dnes otvírá umělecké skupině Tvrdohlaví galerii.
Myslíte si, že jméno Tvrdohlavých je takovým pojmem, že uživí galerii?
Já si myslím, že i kdyby byl někdo známější než Tvrdohlaví, tak tu galerii tady neuživí. Přitom jak je ten český trh strašně malý, jak je omezený a jaká je platební schopnost lidí, nebo jejich zájem o výtvarné umění, to nejde.
Spousta galerií a také ta naše bude žít jen díky sponzorům, kteří zajistí svými prostředky náklady galerie. Ale já věřím, že se postupně dopracujeme k tomu, že alespoň částečně prodávat budeme. Že budeme tvořit okruh lidí, kteří o výtvarné umění zájem mají.
Já vám řeknu takovou zajímavost, to jsem ani já sám nevěděl. Jarda Róna mi říkal, že v Americe vznikla internetová stránka, která radí americkým investorům do čeho vložit peníze v České republice. A na tom seznamu jsou také čtyři jména Tvrdohlavých!!
Že se je vyplatí kupovat a že na tom jednou vyděláte. Já si myslím, že jednou přijde doba, kdy se lidi odpíchnou ode dna, že se republika vyhrabe a že ty plachty musíte zkrátka napnout tehdy, když je bezvětří... Protože když začne foukat, tak už je pozdě.
Takže vás vede víra, že jednou bude lépe...
No jasně, ale hlavně galerie - to byl vždycky sen skupiny, vždycky o ní její členové přemýšleli. Za bolševika to moc nešlo a skupina se stejně v roce 1991 rozešla, ale v devadesátém sedmém jsme si řekli, že uděláme výstavu. A kdyby výstava ve Valdštejnské jízdárně neskončila takovým úspěchem, já bych tu galerii nikdy nedělal. Ale ta Valdštejnská mě přesvědčila o tom, že skupina je živá, že je známá, že lidi stále oslovuje. Já bych řekl - tak nadneseně - že to byl průzkum bojem.
Máte promyšlený program galerie?
Program je strašně jednoduchý. Galerie má dvě části. Jedna je větší, tam bude stálá expozice Tvrdohlavých. To znamená všech devíti umělců, a ta by se měla sotisfikovaně obměňovat. V menší části bude vždy host, který tam bude tak na dva tři měsíce. Prvním naším hostem je František Matoušek. Filozofie je taková, že bychom dali prostor mladým talentovaným umělcům, kteří nejsou zatím moc známí. Že bychom jim jakoby pomáhali do světa.
To je určitě záslužná činnost.
To ale není všechno. My jsme nechtěli, aby galerie byla umělecky sebestředná, aby byla jen o umění, ale aby byla jakýmsi společenským prostorem. Proto bude její součástí i video a DVD projekce. Budeme navazovat kontakty s distribučními společnostmi, aby si mohli zájemci prohlížet dokumentární filmy z oblasti výtvarného umění, aby to bylo něco na způsob virtuální studovny.
Potom tam bude internetový koutek pro jednotlivé surfování, budou tam čtyři počítače, kde budou nastavené oblíbené internetové adresy různých galerií.
No a nakonec chceme vytvořit knihovnu, takovou klasickou s knihami a katalogy, které budeme půjčovat. Určitě je třeba zdůrůznit i to, že galerie bude otevřena sedm dní v týdnu a vstup do ní bude zdarma.
Galerie sídlí v Lucerně, jak se do ní diváci dostanou?
To je další výborná věc, že galerie je napojená na kino a bude se do ní vcházet přes něj. Je na veřejném místě, je u toho kavárna, jsou u toho šatny, takže ta symbióza s kinem je jak ta sasanka s korýšem. Oni mají šatny a bar, my zase máme galerii a oni ještě k tomu promítají filmy.
Taky se mi líbí, že programová skladba kina je zaměřena na český film, takže to se to znovu všechno propojuje dohromady.
Každá galerie potřebuje galeristu, tím budete vy?
Já se starám jen o peníze a o image, ale galerii povede Pavel Lagner. Já jsem přece jen víc filmař než galerista a budu teď upínat víc energii k natočení svého filmu.
Vy máte vůbec dost zájmů - divadlo, film, výtvarné umění, ale i spoustu dalších akcí. Jak se to dá všechno stihnout?
Musíte mít na všechno nějaké lidi a ty lidi musí být natolik kvalitní, aby to udělali za vás. A to tak, aby se tím člověk nemusel příliš zaobírat a kontrolovat je. Třeba Pavel Lagner dělal u mě na Barrandově a já vím, že to je neuvěřitelně pilný a poctivý člověk a že není nic, co bych mu neřekl a on to neudělal. A to je snad to nejlepší, co může existovat. Ale o peníze pro galerii se budu starat já, což je asi možná to nejdůležitější. Když budou peníze, bude fungovat i galerie.
Ale nyní, den před vernišáží, se teprve pastují parkety, po výtvarných dílech nebo počítačích ani stopy...
Věci už jsou nastěhované vedle v místnostech. Já mám nejmenší obavy z toho, že nestihneme instalaci, protože Tvrdohlaví jsou schopni dělat dvacet šest hodin v tahu.
Jak se vůbec shánějí peníze na galerii. Je to horší, než na ostatní umělecké disciplíny?
Já vám to řeknu takhle. Když jsem dělal výstavu ve Valdštejnský jízdárně, vlastně po osmi letech, co se skupina odmlčela, tak jsem ty peníze sháněl přes dva roky. Peníze na galerii jsem sháněl pět měsíců a shodou okolností to byla úplně stejná částka jako na tu výstavu.
To byste mohl poradit těm galeristům, kteří pláčou, že na výtvarné umění peníze nikdo nedá...
Většina lidí, co dělá v této branži jako já, že jsou tedy producenty v kultuře a umění, mají pocit, ale nerad bych to zevšeobecňoval, že ten, kdo dělá s penězi, je zloděj a lump. A s tím jdou za potencionálním sponzorem, někde v podtextu je prostě jakési obvinění. A že dávat peníze na kulturu je jakási svatá povinnost.
Já na to mám opačný názor. Vím, že to není povinnost těch lidí, že mi ty peníze nemusí dát, nikdy taky neříkám, že umění je něco úžasného a že je to něco víc. Vždycky jde o obchod, já mluvím zásadně o obchodu. Oni mi ty peníze taky nedají zadarmo, já za to pro ně musím udělat spoustu práce. Znám případy, že se naslibovaly hory doly, a to ve chvíli, kdy byly potřeba peníze, ale pak se na sponzory úplně vykašlali.
Umíte vůbec třeba vyrazit do společnosti a nevyužít té chvíle, kdy se kolem vás pohybují potencionální sponzoři, zástupci bohatých firem...
Víte co, já když jdu do společnosti, tak se tomu záměrně vyhýbám. Spousta lidí vymetá různé společenské akce, kde je hodně takových lidí, ale já mám pocit, že je nejvíc otráví, když jim někdo naruší jejich zábavu. Já maximálně řeknu - "helejte mám takovej projekt, co kdybychom si zavolali" a oni "jasně, brnkněte" a teprve potom udělám cílenou schůzku jen k té věci.
Proto taky nikdy nedělám pracovní obědy, to úplně nenávidím. Prostě práce v kanceláři, sednout si, pracovat, mluvit k věci, jasně, rychle, srozumitelně a odejít.
Co ještě podle vás potřebuje producent v této oblasti, když chce být opravdu dobrý.
Já myslím, že víru. Sháním peníze na projekty, ke kterým mám důvěru, ve které věřím. Když chci někoho přesvědčit, aby mi dal peníze, tak tomu musím bezmezně věřit. Musím vědět, o kom přesně mluvím, mít tu jistotu.
Je fakt, že na film sháním peníze tři a půl roku a tam to jde daleko, daleko hůř, ale tam je ten problém, že nemám za sebou film, který by byl úspěšný jako výstava Tvrdohlavých. Tvrdohlaví mi možná pomohli i s filmem, protože spousta lidí mě odepsala poté, kdy jsem odešel z Barrandova. Lidi mají pocit, že když vypadnete z médií, tak jste mrtvý muž.
