Tvrdíkovi jde nepochybně víc o ten humbuk než o dopadení jednoho loupežníka nebo nešťastníka. Mohl to totiž být klidně houbař, který tu má dvacet tři let své loviště. A nemusel pást po granátech, ale po liškách.
Že je to nesmysl? Samozřejmě, že ne. Každý ví, že ochrana leckterých muničních skladů je katastrofální. Nyní tuto novinu sdělil milým televizním divákům s vážným výrazem ve tváři sám Jaroslav Tvrdík.
Jako praktik to musel vědět už dávno. Jako náměstek a později jako ministr proti tomu mohl teoreticky něco udělat. Jenže proč a jak? Nějaký přehnaný zájem o granáty a dělostřelecké náboje není. A když, tak spíš než na zavilé vetřelce je většinou potřeba dávat pozor na praporčíky a důstojníky.
Proti nim se téměř bránit nelze. Motivace a bojová morálka vojáků základní služby, kteří musí se samopalem v ruce dělat něco, co pro ně nemá smysl a je krajně otravné, se přirozeně blíží nule.
Profesionálů, kteří by je nahradili, není dost a nejsou na ně peníze. Proč tedy teď ten tyjátr? Před summitem NATO pravděpodobně spojenci zjistili, že náš bezpečnostní standard je poněkud nižší, než jak bývá v civilizované zemi zvykem.
Ministr Tvrdík řekl "Provedu!" a jako čacký vojín se pustil do akce. Nejprve kontroly za pomoci speciálního komanda, nyní bombastická honička za fantomem. Ať lumpové vědí, že jsme připraveni a nezastavíme se před ničím. A ať to taky vědí voliči a nadřízení...
