Pokud bychom uvěřili, že se Tvrdík po úpěnlivých prosbách premiéra Paroubka jen snaží pomoci rodné straně, octli bychom se na scestí víry, že altruisté ještě mezi námi přeci jen žijí. Jak jinak vysvětlit fakt, že se Tvrdík vzdal prestižní funkce a vzal práci na pouhých pět měsíců s velmi nejistým výsledkem, to vše v situaci, kdy návrat do politiky nechystá.
Na altruisty nevěřím a tak spíše předpokládám, že se v případě úspěchu ČSSD o pana Tvrdíka nějak přiměřeně postará.
Nyní k druhé a podstatnější rovině. Podoba kampaně ČSSD je zatím neznámá, mnohé však napovídá estráda s Jiřím Krampolem a Radimem Uzlem pohybující se svým humorem někde mezi zesměšňováním celibátu a zoofilie. Ta má zřejmě představit Jiřího Paroubka jako "obyčejného člověka".
Niccolo Machiavelli kdysi tvrdil, že vladař má být silný jako lev a chytrý jako liška. Praktik Paroubek posunul metaforické požadavky na schopného politika z mírně poetické oblasti fauny do poněkud zemitější podoby a sloučil ve své osobě ještě méně slučitelné - politik má být navenek nekompromisní jako buldozer a citlivý i k pranepatrné změně směru smýšlení veřejnosti jako korouhvička.
Zatím se mu to celkem daří. V duchu tohoto svého zaběhnutého postupu povolal do kampaně Miloše Zemana a nyní i Jaroslava Tvrdíka. Proč obtížně hledat nové, když lze celkem snadno oprášit staré a osvědčené.
Nesmíme zapomenout, že Jaroslav Tvrdík patřil v letech 2002 a 2003 k nejoblíbenějším politikům této země. Svou popularitou předběhl svého času i tehdejšího prezidenta Havla i stálici žebříčků popularity Petru Buzkovou. Z kontextu se tedy zdá, že chce Paroubek navázat na popularitu pana Tvrdíka.
Premiér Paroubek tak pravděpodobně připravuje kampaň, ve které si každý najde to, co je blízké jeho srdci. Někoho osloví lidová taškařice s Jiřím Krampolem, jiného voliče by měl přesvědčit dočasný návrat Miloše Zemana, u dalšího může mít naději osobnost Jaroslava Tvrdíka.
Může tedy pan Tvrdík sociální demokracii pomoci k vytouženému třetímu volebnímu vítězství v řadě? Záleží na tom, co od něho Jiří Paroubek očekává.
Pokud je to jen dočasné "registrované partnerství" ČSSD s jejím někdejším populárním představitelem, který navíc vládu poněkud netradičně neopustil s velkou ostudou, pak není určitá kladná odezva u voličů vyloučena.
Připomeňme si krátce aktuální i méně aktuální momenty Tvrdíkova působení. Například demise coby ministra obrany podávaná nadvakrát s tím, že napoprvé si ji rozmyslel, již o něčem svědčí.
Pokud ale myslel premiér Paroubek uvedení pana Tvrdíka do funkce volebního manažera vážně a skutečně od něho řízení volební kampaně očekává, pak se dá o kýženém výsledku přinejmenším mírně pochybovat.
Stejně tak i nynější argument pro přijetí funkce volebního manažera ČSSD, totiž že ho premiér Paroubek několik měsíců přemlouval a že hlavním motivem jeho rozhodnutí je snaha pomoci straně, sice vyznívá ve prospěch Tvrdíkových lidských kvalit, od manažerů se ale obvykle požaduje cosi jiného. Především je to schopnost vytyčit si racionálně cíl a k němu směřovat.
Reprízovaný odchod z ministerské pozice a nynější "sebeobětování" pro stranu bez perspektivy politické funkce však o přílišné schopnosti racionálního vytyčování cílů nesvědčí. Paroubek se ale možná spokojuje s Tvrdíkovou pověstí dobrého manažera, která, jak již to u pověstí bývá, postrádá důkaz, nikoli však životnost.
Pro Tvrdíkovo jmenování tak zřejmě platí podobné vysvětlení jako u angažování Davida Ratha a Vítězslava Jandáka, ČSSD začíná po všech skandálech trpět nedostatkem kádrů.
