Pan premiér o sobě rád tvrdí, že je zastáncem fér hry. Udělal to tedy nejspíš proto, aby nespravedlivý náskok, který mu poskytla ODS, srovnal. Jaroslav Tvrdík má sice pověst schopného manažera, přesto nikdy neuspěl.
Odchod Stanislava Grosse z politické funkce svou trapností zakryl vše, co jsme zažili. Do té doby však vedl Tvrdík.
Na konci května 2003 nejprve podal teatrální demisi z místa ministra obrany. Proč? Vláda se rozhodla na jeho milovaném vojsku trochu šetřit. Druhý den si však odchod rozmyslel a demisi stáhl. Jako že to ještě jednou zkusí.
Když jeho krok začala kritizovat média a prezident Klaus prohlásil ne bez uštěpačnosti, že jednou podaná demise se vzít zpátky nedá, pan Tvrdík se rozmyslel znovu a znovu se poroučel. Tentokrát už definitivně, a to i z politiky.
Krátce nato byl kritizován znovu. To když dostal místo šéfa aerolinií. Veřejnost se shodovala s opozičními politiky v podezření, že je to "trafika" pro přítele tehdy mocného Stanislava Grosse.
Třetí velká vlna nevole se snesla na hlavu pana Tvrdíka v závěru loňského roku. Aerolinie se propadly do ztráty, kterou nedokázal přesvědčivě vysvětlit. Začalo se mluvit o tom, že bude odvolán.
Když odcházel z politiky, podala mu ruku mateřská strana a našla mu místo. Nyní odchází z byznysu a strana mu nachází místo - v politice.
Nebuďme však ironičtí. Jestli pan Tvrdík v něčem vždy uspěl, pak v tomto: dokázal kolem sebe nadělat hluk, umí strhnout pozornost na to, co dělá. To se ve volební kampani může hodit.
Ale není jako volební manažer přece jen nadbytečný? Jednoho vůdce, který kolem sebe dokáže dělat rozruch, ČSSD už má. Je to premiér Paroubek.
