Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Tvrdá pravice ve Francii měkne a získává bod za bodem

  8:27aktualizováno  8:27
Ústřední paradox francouzské politiky se znovu potvrdil 27. března. V celostátních volbách do místních zastupitelstev (takzvaných Conseiller Général) získala krajně pravicová Národní fronta 11% všech hlasů, ale obsadila pouze 0,1 procenta křesel. Nepoměr mezi oblibou Národní fronty u voličů a jejím skutečným zastoupením se stal trvalým rysem francouzské politiky už ve chvíli, kdy Jean-Marie Le Pen tuto stranu před čtyřiceti lety založil. V lednu však Le Pena nahradila jeho neméně charismatická dcera Marine. A s touto změnou se možná mění i osud strany samotné.

Marine Le Penová | foto: www.frontnational.com

Nízký počet zvolených zástupců Národní fronty je výsledkem strategie uskutečňované jejími dvěma hlavními soupeři, Socialistickou stranou a stranou Union pour un Mouvement Populaire prezidenta Nicolase Sarkozyho (UMP, dříve Gaullistickou stranou), které si od 80. let v podstatě rozdělují všechny volené posty na celostátní i místní úrovni. Aby si tuto společnou nadvládu udržely, víceméně se dohodly na strategii "republikánské fronty", jejímž cílem je vytěsnit Národní frontu ve druhém kole všech voleb. V přímém souboji mezi kandidátem Národní fronty a kandidátem socialistů nebo UMP tak socialisté a UMP obvykle hlasují jeden pro druhého. Nejnápadnějším projevem této "republikánské" aliance byly prezidentské volby v roce 2002, kdy tehdejší gaullistický prezident Jacques Chirac obdržel díky podpoře socialistů ve druhém kole všelidového hlasování 85 procent hlasů a porazil Jean-Marie Le Pena.

Jean-Marie Le Pen

Jean-Marie Le Pen

Prozatím se této strategii "republikánské fronty" daří držet krajní pravici už čtyři desetiletí mimo jakýkoliv významný politický úřad, ale nikdy se jí nepodařilo zredukovat její voličskou základnu. Právě naopak: Národní fronta získává důvěryhodnost tím, že nikdy nemusela odzkoušet svůj program ve vládě. U nedělního druhého kola však Sarkozy konvenci porušil: v případech, kdy socialistický kandidát stál proti kandidátovi Národní fronty, zaujal postoj "toho ani toho". Výsledek byl takový, že někteří voliči UMP nepřišli k volbám, jiní podpořili socialistu a ještě jiní hlasovali pro kandidáta Národní fronty.

Ať se nám to líbí, nebo ne

V porovnání s Chirakovým striktním odmítáním uvažovat o jakékoliv smířlivosti vůči Národní frontě je proto Sarkozyho politika malým krůčkem směrem k uznání legitimity Fronty. Levice samozřejmě odsoudila tento tah jako riskantní fašismus. Ať se nám to však líbí, nebo ne, Národní fronta je legální stranou. Možná je xenofobní, ale její představitelé nikdy nešpiní republiku; možná jsou mezi straníky fašisté, ale strana samotná hraje podle demokratických pravidel. A ať se nám to líbí, nebo ne, v době, kdy Národní frontu vede dcera jejího zakladatele Marine Le Penová, se republikánská fronta může zcela rozpadnout.

Někdejší francouzský prezident Jacques Chirac

Někdejší francouzský prezident Jacques Chirac

Otec Le Penové byl především ideolog, "populistický" Napoleon, který by nikdy nezmírnil svou vizi bílé a katolické Francie, jež potřebuje mravní obrodu. Proto odmítal francouzskou revoluci a moderní sociální stát stejně, jako se stavěl proti muslimské imigraci. Gaullisté a socialisté jsou pyšní, že se s Jean-Marie Le Penem nikdy nezkompromitovali, ale on by s nimi stejně nikdy nevyjednával. Le Penovou ambicí bylo vždy "zachránit" Francii, nikoliv stát se ministrem cestovního ruchu.

Jeho dcera však očividně zmírnila tón. Marine Le Penová po převzetí kormidla prokázala, že dokáže zkombinovat tradiční protipřistěhovalecký postoj Národní fronty a tvrdé jádro její ideologie s chválou státu a republiky. Navíc vnesla do rétoriky Fronty čerstvý antikapitalistický tón - což je ve Francii vždy vděčné téma.

Přednost dostává "originál"

Marine Le Penová usiluje o stejnou cestu k moci, po jaké se vydaly italská Liga severu, strana Vlámský zájem, Strana za obyvatelné Nizozemsko a dánská Lidová strana, které se vesměs nejprve staly "měkkými" populistickými partajemi. V důsledku tohoto posunu možná Sarkozyho konzervativcům v blízké budoucnosti nezbude než se s Národní frontou spojit. Sarkozyho pokus převzít rétoriku krajní pravice v otázce bezpečnosti a přistěhovalectví nevyšel, protože pokud jde o národní šovinismus, dávají Francouzi přednost jeho autentickým šiřitelům. A Francouzi - stejně jako voliči jinde v Evropě - hlasují pro krajně pravicové strany nejvíce tehdy, když je krajní levice nejslabší. Národní fronta je skutečně nejsilnější právě tam, kde byla kdysi hnací silou komunistická strana. Čtvrtina až třetina kontinentálních Evropanů má pocit, že jsou jim trvale upírána práva, a jsou připraveni volit jakoukoliv "protestní" stranu, na krajní pravici i na krajní levici.

Francouzský prezident Nicolas Sarkozy v televizním pořadu (10. února 2011)

Francouzský prezident Nicolas Sarkozy v televizním pořadu (10. února 2011)

Důvod je po celé Evropě v podstatě stejný: pomalý hospodářský růst nabízí málo vyhlídek na lepší život, zatímco sociální stát nedokáže vytvořit pracovní místa. Krajní levice viní kapitalismus, krajní pravice ukazuje vyčítavým prstem na přistěhovalce. Krajní levice by doporučila revoluci, krajní pravice etnické čistky.

Antikapitalistická revoluce byla v minulém století odzkoušena v polovině Evropy se strašlivými výsledky. Vyhnání přistěhovalců nikoliv. Vzhledem k pomalé ekonomice, neúspěšnému sociálnímu státu a nekontrolované imigraci - přičemž žádná strana hlavního proudu na pravici ani na levici nemá na řešení těchto problémů smysluplné návrhy - bude lákavý měkký populismus krajní pravice dál strašit Francii i Evropu.

Guy Sorman, francouzský filozof a ekonom, je autorem knihy Economics Does Not Lie (Ekonomie nelže).

Copyright: Project Syndicate, 2011. Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka. Titulek a mezitulky jsou redakční.

 

Autor:


Trump ohrožuje světovou bezpečnost, řekl historik Lukeš v Rozstřelu





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Sbohem, Kavárno... (Za ilustrační snímek byl zde použit záběr, na němž se 4.
Sbohem! Editor Kavárny on-line Josef Chuchma se loučí

K třicátému červnu 2013 byla uzavřena dosavadní existence Kavárny on-line, která vznikla z mé iniciativy, coby editora "papírové" Kavárny v MF DNES. Chtěl...  celý článek

Edvard Beneš před svou vilou
ZÁPISNÍK: České sebebičování. Přijali jsme Mnichov a vůbec

Obama přestal kouřit kvůli své ženě a lidem chybí nadhled. Říkáme, že jsme nejhorší a že se Beneš v roce 1938 choval jako "zbabělec".To jsou témata zápisníku...  celý článek

Američtí váleční veteráni navštívili památník druhé světové války ve
ZÁPISNÍK: Také Američané nadávají na svoji politiku

Spojené státy se přirovnávají k banánové republice a k ­Itálii. Americká konzervativní Tea Party žije v bublině. V bublině žije i Václav Klaus. To jsou témata...  celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.