Nejde ani tak o původní návrh českého znění rezoluce, obsahující kritiku amerického embarga. Ta tak rozhořčila Washington, že jeho šéfdiplomat Colin Powell osobně tlumočil své znepokojení Václavu Havlovi.
Přitom Praha není první, kdo kritizuje americké embargo. Země Evropské unie a Kanada, jinak věrní alianční spojenci Ameriky, to dělají již řadu let. Ani Bushovi republikáni nejsou v této záležitosti zajedno. A leckteří američtí byznysmeni si stěžují, že s embargem jim uniká kšeft na nedalekém karibském ostrově, kde je už teď nahradila evropská či kanadská konkurence.
Ti všichni se svými názory netají a otevřeně je obhajují. Jim ministr Powell nevolá. Jejich názory zřejmě respektuje.
Jde tedy o formu, jakou se to Američané od Prahy dověděli. A z Havlova příkrého, i když poněkud zamlženého vyjádření minimálně vyplývá, že úplně "košer" to nebylo. Někde nastal zkrat.
Ženevská rezoluce sice skončila kompromisem, ale pachuť ostrých slov zůstala.
Je to jako bajka od La Fontainea. Má poučný, možná moralistní závěr. Chceš-li mít spojence, musí ti věřit. A zklamal-li jsi jednou, nezklameš podruhé?
