Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Turecký prezident dává světu na srozuměnou: Toto je nový kurz naší země

  9:02aktualizováno  9:02
Chcete slyšet hlas prezidenta sebevědomé země, která si je vědoma své rostoucí síly? Tak čtěte následující řádky Abdullaha Güla, hlavy tureckého státu.

Turecký prezident Abdullah Gül a jeho český protějšek Václav Klaus v Ankaře (14. února 2012) | foto: AP

Turecko je poslední dobou v popředí mezinárodních ekonomických a politických debat. Na jedné straně Turecko navzdory hospodářské krizi zachvacující sousední Evropu zůstává druhou nejrychleji rostoucí ekonomikou světa, hned za Čínou. Na druhé straně neexistuje téměř žádné téma globální agendy – od Iráku a Afghánistánu po Somálsko, Írán a Arabské jaro a od udržitelného rozvoje po dialog mezi civilizacemi –, u něhož by Turecko nesehrávalo zřetelnou úlohu.

Jedná se o dosti nový fenomén. Do doby před deseti lety nebylo Turecko pokládáno za víc než skalního spojence NATO. To se začalo měnit v roce 2002, kdy nadešla éra politické stability, která zrodila vizi silnějšího Turecka – a pevné odhodlání proměnit tuto vizi ve skutečnost.

Turecký prezident Abdullah Gul si povídá s vojáky během jeho návštěvy

Turecký prezident Abdullah Gul si povídá s vojáky během jeho návštěvy vojenských stanovišť v provincii Hakkari (15. října 2011)

Pulzujeme!

Turecké vlády za tímto účelem od roku 2002 realizují smělé hospodářské reformy, které vydláždily cestu udržitelnému růstu a vytvořily ochranný val před finanční krizí, která udeřila v roce 2008. Díky tomu se HDP za necelých deset let ztrojnásobil, což proměnilo Turecko v 16. největší ekonomiku světa. Zemi navíc prospívají silné veřejné finance, prozíravá měnová politika, udržitelná dynamika dluhu, zdravá bankovní soustava a dobře fungující úvěrové trhy.

Zároveň jsme rozšířili rozsah práv jednotlivců, dříve dlouho podřizovaných bezpečnostním obavám. Zpřehlednili jsme vztahy mezi civilními a vojenskými složkami, garantovali sociální a kulturní práva a věnovali se problémům etnických a náboženských menšin. Tyto reformy proměnily Turecko v pulzující demokracii a stabilnější společnost, vnitřně vyrovnanou a schopnou nahlížet na své okolí v jiném světle.

Zcela jednoduše řečeno, přestali jsme na své geografické umístění a na své dějiny pohlížet jako na prokletí či nevýhodu. Naopak jsme svou polohu na křižovatce Evropy, Asie a Středního východu začali vnímat jako příležitost k souběžné interakci s více aktéry.

Začali jsme se tudíž obracet na země ve svém sousedství i mimo něj. Snažili jsme se rozšiřovat politický dialog, upevňovat vzájemnou ekonomickou závislost a posilovat kulturní a společenské porozumění. A přestože deset let je doba příliš krátká na definitivní hodnocení takové ambiciózní politiky, nepochybně se nám podařilo pokrýt značný prostor. Jen s našimi sousedy jsme kupříkladu dokázali zečtyřnásobit obchodní výměnu.

Při několika příležitostech jsme rovněž přispěli k usnadnění míru a usmíření. Ještě důležitější je však to, že se Turecko stalo vzorem úspěchu, který se teď řada zemí kolem nás snaží napodobit.

Turecký generál Ilker Basbug (vpravo) a premiér Recep Tayyip Erdogan (28. února

Turecký generál Ilker Basbug (vpravo) a premiér Recep Tayyip Erdogan (28. února 2010)

Arabské jaro bylo i naše jaro

Přesto se ještě před rokem či dvěma někteří politologové tázali: „Kdo ztratil Turecko?“ nebo „Kam kráčí Turecko?“ – s předpokladem, že Turecko svou zahraničněpolitickou osu odchýlilo od Západu. Ve skutečnosti vnější orientace Turecka zůstává neměnná, poněvadž se opírá o hodnoty, které sdílíme se svobodným světem. Co se změnilo, je naše důraznější průbojnost u snah zajistit větší stabilitu a blahobyt lidí v našem regionu, které se projevují naší obhajobou svobody, demokracie a zodpovědnosti nejen pro nás samotné, ale i pro ostatní.

Tento přístup se promítl do Arabského jara, jejž Turecko hned od počátku vřele podpořilo. Neváhali jsme s příklonem k těm, kdo bojovali za svá práva a důstojnost. V zemích jako Tunisko, Egypt, Libye a Jemen, které se teď snaží změnu institucionalizovat, je Turecko nejaktivnějším partnerem, neboť sdílíme vlastní zkušenosti a poskytujeme hmatatelnou pomoc ve formě hospodářské spolupráce a budování politické způsobilosti.

Naproti tomu v Sýrii se revoluce dosud nenaplnila, vzhledem k brutálním represím stávajícího režimu proti jeho odpůrcům. Den co den tam řada lidí umírá ve snaze domoci se své důstojnosti. Turecko dělá vše, co je v jeho silách, aby utrpení syrského lidu zmírnilo. Mezinárodní společenství jako celek zatím bohužel projevuje žalostnou neschopnost zajistit účinnou reakci na tuto krizi.

V čem vojenské řešení neexistuje

Postoj Turecka k íránskému jadernému programu je obdobně jasný: jsme kategoricky proti přítomnosti zbraní hromadného ničení v našem regionu. Pokusy vyvinout nebo si pořídit takové zbraně může snadno vyvolat regionální závody ve zbrojení, které by vedly k další nestabilitě a k ohrožení mezinárodního míru a bezpečnosti. Právě proto odjakživa vyzýváme k tomu, aby byla na Středním východě vytvořena zóna bez zbraní hromadného ničení, která zahrne jak Írán, tak Izrael.

Turecký prezident Abdullah Gül na návštěvě u íránského duchovního vůdce Sajjida Alího Chameneího (15. února 2011)

Turecký prezident Abdullah Gül na návštěvě u íránského duchovního vůdce Sajjida Alího Chameneího (15. února 2011)

Podporujeme právo Iránu na využívání jaderné energie k mírovým účelům. Íránský program ale musí být transparentní a tamní lídři musí ujistit mezinárodní společenství o jeho nevojenské podstatě. Nejdůležitější je zacelit trhlinu v důvěře a vydláždit cestu k smysluplnému dialogu. V dubnu jsme hostili úvodní kolo obnovených rozhovorů mezi mezinárodním společenstvím a Íránem.

Povězme si to jasně: žádné vojenské řešení tohoto problému neexistuje. Vojenský zásah by záležitost pouze zkomplikoval a zároveň by vytvořil nové vrstvy konfliktu uvnitř našeho regionu i mimo něj.

Bereme na sebe odpovědnost

V této věci, stejně jako v dalších, se Turecko usilovně snaží jednat jako „bezúhonná mocnost“, což vyžaduje, abychom své národní zájmy uvedli do souladu s hodnotami, jako je spravedlnost, demokracie a lidská důstojnost, a abychom svých zahraničněpolitických cílů dosahovali vzájemnou spoluprací, nikoli nátlakem.

Klíčovým aspektem této vize je efektivní multilateralismus. Turecko bylo v letech 2009-2010 členem Rady bezpečnosti Organizace spojených národů a teď usiluje o další funkční období v letech 2015-2016. Vzhledem k zásadnímu významu událostí v naší časti světa lze od přispění Turecka k práci RB očekávat velký přínos.

Americký prezident Barack Obama a jeho turecký protějšek Abdullah Gül

Americký prezident Barack Obama a jeho turecký protějšek Abdullah Gül - Summit NATO v portugalském Lisabonu.

Turecký prezident Abdullah Gül (vlevo) a íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád (15. února 2011)

Turecký prezident Abdullah Gül (vlevo) a íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád (15. února 2011)

V roce 2015 se navíc ujmeme předsednictví skupiny G20 a jsme odhodláni využít svých prostředků a schopností, abychom ji proměnili v efektivnější orgán globální správy.

Interní transformace během uplynulých deseti let vytvořila Turecku ideální postavení k tomu, aby přinášelo prospěch regionu – a tím celosvětovému společenství. Mnoho jsme už sice vykonali, ale žádá se od nás ještě víc. Vzhledem ke změnám v našem sousedství a ke stěžejní úloze regionu v globálních záležitostech se Turecko nebude zdržovat přijímání nových zodpovědností.

Copyright: Project Syndicate, 2012. Z angličtiny přeložil David Daduč. Titulek a mezititulky jsou redakční.

Autor:


Šafářová v Rozstřelu: Trenéři se mi dřív smáli. Teď je první na světě





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Titulní strana přílohy MF DNES Kavárna v nové podobě. 7. září 2013.
Příloha MF DNES Kavárna se vrací, vychází ve velkém formátu

Po prázdninové přestávce se vrací tradiční příloha Kavárna do sobotního vydání deníku MF DNES. Příloha zabývající se společností a myšlením vychází nově na...  celý článek

Syrští povstalci v bojích o město Chanasír nedaleko Aleppa (27. srpna 2013)
ZÁPISNÍK: Potáhneme na Sýrii! Čeští komunisté milují Severní Koreu

Moderátor usnul, mezi českými novináři se objevily výzvy k válčení a komunistický hejtman mluvil s velvyslancem KLDR o povodních, píše komentátor MF DNES...  celý článek

Američtí váleční veteráni navštívili památník druhé světové války ve
ZÁPISNÍK: Také Američané nadávají na svoji politiku

Spojené státy se přirovnávají k banánové republice a k ­Itálii. Americká konzervativní Tea Party žije v bublině. V bublině žije i Václav Klaus. To jsou témata...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.