Situace v regionu se tak komplikuje o další rovinu vztahů mezi Tureckem, Kurdy a USA.
Podle zpráv tureckého ministerstva zahraničí jde Turecku o zabránění humanitární katastrofy způsobené přílivem uprchlíků na tureckou hranici. Zatím však o takovém přílivu nic nesvědčí.
Stejně tak jde Turecku o zabránění potenciálního vytvoření nezávislého kurdského státu na severu Iráku. Turecké jednotky vstoupily na irácké území proti vůli Spojených států a pro USA příznivá zpráva o otevření vzdušného prostoru nad Tureckem tak byla kompenzována zprávou o této jednostranné akci.
Turecko však nepotřebuje "povolení ke vstupu", jak prohlásil ministr zahraničních věcí Abdullah Göl pro hájení svých národních zájmů. Od počátku devadesátých let vstupovala turecká armáda opakovaně na irácké území v počtu desítek tisíc vojáků zejména v souvislosti s bojem proti Kurdské straně pracujících PKK, která teroristickými metodami operovala ze základen v severním Iráku proti vládě v Ankaře.
Turecko je v oblasti tradičním spojencem USA a jeho armáda je druhou nejpočetnější armádou NATO s ročním rozpočtem 8.6 miliardy amerických dolarů - 5,7 procenta HDP Turecka. Turecko i po skončení studené války pomáhalo prosazovat americké zájmy zejména ve východním středomoří.
Spojené státy jsou tak nyní ve ztížené situaci, neboť iráčtí Kurdové ostře protestující proti přítomnosti Turků.
Nejenže opakovaně deklarovali své spojenecké vazby s USA, ale Američané též napomohli před časem k usmíření dříve soupeřících frakcí v iráckém Kurdistánu a v současnosti i díky nim vystupují Barzáního Demokratická strana Kurdistánu a Talabáního Vlastenecký svaz Kurdistánu v součinnosti. Což, jak se právě ukazuje, může být důležité i v boji proti radikálním islamistickým uskupením izolovaným v severním Iráku u hranic s Iránem.
