Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Turecko hraje politicky hned na několika frontách. Jen tak mu lze porozumět

  8:43aktualizováno  8:43
Turecko se v uplynulých týdnech stalo hlavním protagonistou společné politiky Západu, arabských zemí a Turecka, jejímž cílem je přinutit prezidenta Bašára Asada k předání moci v Sýrii. Pro tureckou politiku to znamená velký obrat, poněvadž vláda premiéra Recepa Tayyipa Erdogana se v posledních dvou letech velmi snažila pěstovat se sousední Sýrií, s níž má Turecko dlouhou pozemní hranici, dobré vztahy.

V syrský režim už nemáme žádnou důvěru, prohlásil turecký premiér Recep Tayyip Erdogan. (15. listopadu) | foto: AP

Výše zmíněná změna kurzu vůči Sýrii stála Ankaru nesmírně mnoho také v jejím vztahu k Íránu coby hlavnímu podporovateli Asadova režimu – rovněž tento vztah Turecko do té doby pěstovalo v souladu s politikou „nulových problémů se sousedy“, kterou prosazoval ministr zahraničí Ahmet Davutoglu.

Jemné předivo

Vzhledem k těmto novým napětím stojí za to připomenout, že ještě před pouhými několika měsíci bylo mnoho amerických představitelů bledých strachy z toho, co vnímali jako tureckou zradu. Podle jejich názoru Turecko přeorientovalo svou zahraniční politiku směrem k muslimskému Blízkému východu a pryč od Západu – tento posun se údajně odrazil ve zhoršujících se vztazích země s Izraelem a lepšících se stycích s Íránem a Sýrií.

V syrský režim už nemáme žádnou důvěru, prohlásil turecký premiér Recep Tayyip

V syrský režim už nemáme žádnou důvěru, prohlásil turecký premiér Recep Tayyip Erdogan. (15. listopadu)

Mnoho amerických politiků a publicistů, kteří nejsou schopni či ochotni rozlišovat mezi turecko-izraelskými a turecko-americkými vztahy, si vyložilo Erdo?anovo odsouzení izraelské blokády Gazy jako vstřícné gesto vůči arabským sousedům, a to na úkor tureckých vztahů nejen s Izraelem, nýbrž se Západem obecně. Tureckou snahu stát se zprostředkovatelem mezi velkými západními mocnostmi a Íránem v otázce íránských zásob uranu Západ neocenil; Spojené státy dokonce tuto snahu pohřbily právě ve chvíli, kdy se zdálo, že začíná přinášet ovoce. A když poté Turecko hlasovalo v Radě bezpečnosti OSN proti uvalení dodatečných sankcí na Írán, působilo to jako další důkaz, že Ankara začala dělat „islámskou“ zahraniční politiku.

Mohammed Ayoob, profesor mezinárodních vztahů na Michiganské státní univerzitě,

Mohammed Ayoob, profesor mezinárodních vztahů na Michiganské státní univerzitě, při přednášce


Americká úzkost vyplývala z přesvědčení, že snaha Turecka usilovat o dobré vztahy se Západem i s muslimským Blízkým východem je ve vzájemném rozporu a že rozhodnutí Ankary zlepšit vztahy s muslimskými sousedy motivovaly převážně náboženské a ideologické otázky, které vládní Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) pokládá za důležité. Nedávné napjaté vztahy Turecka s Íránem nicméně ukazují, že takový předpoklad má zásadní slabiny, a jsou spíše dokladem neideologické zahraniční politiky, která naplňuje turecké národní zájmy, jak je definuje politická elita země – včetně postislamistů, kteří jsou dnes u moci.

 

Záběry syrské opozice z obsazeného města Homs (27. prosince 2011)

Záběry syrské opozice z obsazeného města Homs (27. prosince 2011)

Záběry syrské opozice z obsazeného města Homs (27. prosince 2011)

Záběry syrské opozice z obsazeného města Homs (27. prosince 2011)

Rakety a varování

Jádrem neshod mezi Tureckem a Íránem byly zpočátku odlišné přístupy obou zemí k vnitřnímu povstání proti Asadově diktatuře. Írán do Asadova režimu hodně investoval, protože je to jeho jediný arabský spojenec a hlavní kanál pro poskytování materiální podpory Hizballáhu v Libanonu. Naopak Turecko se po úvodním váhání plně postavilo za Asadovy odpůrce a dnes poskytuje útočiště nejen jim, ale i dezertérům ze syrské armády. Ankara zašla dokonce ještě dál, když pomohla rozdělené syrské opozici sejít se na tureckém území, založit jednotnou frontu proti Asadovu režimu a stát se mu důvěryhodnou alternativou.

Když Turecko náhle změnilo svůj postoj k Sýrii a uvedlo ho do souladu se stanoviskem západních mocností, učinilo to ze dvou důvodů. Za prvé si vládní Strana spravedlnosti a rozvoje nemohla dovolit, aby byla vnímána jako odpůrce demokracie v Sýrii, vzhledem k tomu, že se i její vlastní legitimita silně opírá o její demokratický kredit. A když za druhé Erdoganova vláda dospěla k závěru, že Asadův režim je odsouzen k pádu, snažila se zabezpečit své budoucí zájmy v Sýrii, která má pro Turecko strategický význam – a to i za cenu ohrožení vztahů s Íránem.

Pozorovatel LAS sleduje protesty proti režimu Bašára Asada (4. ledna 2012)

Pozorovatel LAS sleduje protesty proti režimu Bašára Asada (4. ledna 2012)

Nelibost Íránu nad tureckou „zradou“ Asada ještě prohloubilo nedávné rozhodnutí Erdoganova kabinetu umístit v Malatyi na východě země protiraketový systém včasného varování – jehož cílem bude sledovat aktivitu íránských raket. Podle íránských úřadů má systém NATO neutralizovat íránskou schopnost odstrašení Izraele, což zvýší pravděpodobnost izraelského či amerického úderu proti íránským jaderným objektům. Představitelé Íránu dokonce Turky varovali, že komplex v Malatyi by byl prvním cílem odplaty za případný útok Západu na Írán.

Realita je však taková, že Izrael může sledovat aktivitu íránských raket z několika jiných míst, než je Malatya. Íránská hrozba je proto spíše vyjádřením nespokojenosti s Tureckem než projevem skutečných obav, že komplex v Malatyi nepříznivě ovlivní íránskou schopnost odstrašení.

Demonstrace na podporu Bašára Asada v Damašku (19. prosince 2011)

Demonstrace na podporu Bašára Asada v Damašku (19. prosince 2011)

Tank syrské armády ve městě Homs (7. prosince 2011)

Tank syrské armády ve městě Homs (7. prosince 2011)


Staré a nové, ale možno dobré vztahy 


Napětí mezi Íránem a Tureckem odráží tři širší skutečnosti. Za prvé arabské jaro a zejména syrské povstání odhalily skryté soupeření obou stran o vliv na Blízkém východě a v arabském světě. Za druhé není turecký příklon k východu motivovaný ideologicky ani nábožensky, ale opírá se o solidní strategické a ekonomické výpočty; Turecko bude svou politiku přizpůsobovat podle toho, jak se bude vrtkavá situace na Blízkém východě do budoucna vyvíjet. A za třetí už Turecko investovalo příliš mnoho do svých strategických vztahů s NATO a zejména s USA a nechce je promrhat výměnou za nejisté zisky ve vztazích s Íránem.

"Úspěšně jsme odpálili rakety dlouhého doletu země-moře a země-země, které nesou názvy Kádir a Núr," oznámil podle agentury Reuters Mahmúd Musáví z velení námořnictva.

To neznamená, že se Turecko vrátí ke své tradiční strategické závislosti na USA a jejich spojencích, kterýžto přístup definoval tureckou zahraniční politiku během celé studené války i v prvních deseti letech po jejím skončení. Vláda AKP prosazuje strategickou autonomii země a větší aktivismus na Blízkém východě. Zároveň si však uvědomuje, že taková politika nesmí Turecko připravit o vztah s NATO a USA.

Turecko vyvíjí nelehkou snahu zachovat svůj starý vztah se Západem a současně vybudovat nové svazky s muslimskými sousedy. Vedoucí představitelé země chápou, že Turecko může nejlépe ochránit a dál zvýšit svůj vliv na obě strany tím, že si s oběma udrží dobré vztahy.

Mohammed Ayoob, profesor mezinárodních vztahů na Michiganské státní univerzitě;

Mohammed Ayoob, profesor mezinárodních vztahů na Michiganské státní univerzitě; autor textu

Mohammed Ayoob je profesorem mezinárodních vztahů na Michiganské státní univerzitě a mimořádným členem Institutu pro sociální politiku a porozumění.

Copyright: Project Syndicate, 2012. Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka. Titulek a mezititulky jsou redakční.







Autor:


Trump ohrožuje světovou bezpečnost, řekl historik Lukeš v Rozstřelu





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Nemůžete říci, že jste nebyli varováni, říká film Rolanda Emmericha 2012.
ZÁPISNÍK: Cože? Už zase krachuje západní civilizace?

Ministr byl na šrot, Zdeněk Škromach fotil "výborné koláčky", Okamuru s Bártou spojila kniha a Tokio volá "Banzai"! To jsou témata zápisníku "Minulý týden"...  celý článek

Miss America 2014 Nina Davuluri. Někteří Američané ji šmahem odsoudili jako...
ZÁPISNÍK. Miss America a vůdkyně Bobo. Papež poskytl interview

Hrozné, Miss America je mohemedánka. Pinožení u klausistů. Proč na rozdíl od Němců odsuzujeme velkou koalici. Rozhovor Svatého otce. To jsou témata zápisníku...  celý článek

Syrští povstalci v bojích o město Chanasír nedaleko Aleppa (27. srpna 2013)
ZÁPISNÍK: Potáhneme na Sýrii! Čeští komunisté milují Severní Koreu

Moderátor usnul, mezi českými novináři se objevily výzvy k válčení a komunistický hejtman mluvil s velvyslancem KLDR o povodních, píše komentátor MF DNES...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.