Hned po vraždě vyšli příznivci opozice do ulic několika měst a proti demonstrantům zasahovala policie. Na čtvrtek odpůrci vlády vyhlásili generální stávku (více o vraždě Bilajda čtěte zde).
V dosavadní koalici měla největší slovo islamistická Strana obnovy, která zvítězila ve volbách v roce 2011. Nepodařilo se jí ale zemi sjednotit ani přijmout novou ústavu, podle níž se mají nové volby konat. Opozice po Bilajdově smrti vystoupila z parlamentního shromáždění, které na ústavě pracuje.
"Rozhodl jsem se jmenovat vládu, která bude mít celonárodní pravomoci bez politické příslušnosti. Bude mít omezený mandát a bude spravovat zemi do voleb, které se budou konat co nejdříve," řekl Džibálí. S výměnou ministrů počítá v pátek, kdy se bude konat Bilajdův pohřeb.
"Premiér se neptal na názor své strany. My ve Straně obnovy se domníváme, že Tunisko nyní potřebuje vládu s politickým mandátem daným volbami z října 2011. Budeme s ostatními stranami vyjednávat o koaliční vládě," řekl ale zástupce předsedy strany Abdalhamíd Džilásí.
Vůdce Strany obnovy Rašíd Ghannúší se zatím k premiérovu návrhu nevyjádřil, pouze ve středu vyzval k národnímu usmíření. Sekulární opozice naopak s premiérovým návrhem souhlasí.
Opozice také trvá na stávce, k níž se chtějí připojit advokáti, soudci i profesoři největší univerzity v zemi. Ačkoli se Džibálího Strana obnovy od Bilajdovy vraždy distancovala, pozůstalí jí jeho smrt stále připisují.
Jsi v opozici, tak musíš s násilím počítat
Manželka zavražděného opozičního představitele řekla v nemocnici, kde její muž podlehl několika střelným zraněním, že Bilajda dostával delší dobu výhrůžky zabitím. Když na to upozorňoval úřady, dostalo se mu prý pouze odpovědi, že na sebe coby předák opozice toto riziko vzal.
Francouzský deník Le Figaro přičetl podíl na vině za smrt Bilajda tamní vládní islamistické Straně obnovy. Nelze-li Bilajdovu smrt rovnou Straně obnovy připsat, pak je určitě možné říci, že se jí strana nesnažila nijak zabránit a že násilnosti někdy dokonce podněcovala, uvedl deník.
Le Figaro kolísavý postoj Strany obnovy dokazuje na několika příkladech. Na své schůzi 1. února například strana, která vyhrála parlamentní volby 2011, vyjádřila podporu osobám vězněným v jihotuniském Tatávínu, i když se tito lidé loni podíleli na lynčování vůdce jedné z politických stran, který na následky zemřel. Alí Fáris, který je jedním z poslanců Strany obnovy, dokonce prohlásil, že lidé, kteří tehdy vyšli v Tatávínu do ulic, chtěli pouze zemi očistit od pozůstatků starého režimu. Mrtvý s ním ale zrovna moc společného neměl.
Tolerované násilí se ale může obrátit proti Straně obnovy. Chudé provincie Sídí Bú Zid nebo Kaserín, v nichž se před více než dvěma lety tuniská revoluce zrodila, jsou trvale na pokraji sociálních nepokojů. Když se do Sídí Bú Zidu v prosinci vypravili nejvyšší politici státu, aby tam připomenuli druhé výročí revoluce, přivítali je lidé kamením. Chudí a zapomenutí občané jsou schopni postavit se otevřeně proti vládě. A krajní levice, k níž Bilajd patřil, stěží odolá svodu odpovědět na násilí stejnou mincí.
Čtyři hlavní opoziční strany - Lidová fronta, Republikánská strana, Masar a Nidáa Túnis - na dnešek kvůli Bilajdově smrti svolaly generální stávku.
