V polovině dubna vzniklo v poušti u ropné a plynové čerpací stanice El Kamúr, asi 200 kilometrů jižně od města Tatávín, improvizované stanové městečko. Z okolních měst a vesnic se do něj začaly sjíždět tisíce mladých Tunisanů, znechucených tím, že ani několik let po ukončení studia nejsou schopní najít práci.
Nezaměstnanost v regionu mezi mladými dosahuje podle serveru Middle East Eye 27 procent, mezi čerstvými absolventy univerzit dokonce až 58 procent.
„Je mi 34 let, pracoval jsem v Libyi,“ popsal jeden z nich reportérce stanice Deutsche Welle. Když tam v roce 2011 propukly boje, vrátil se do Tuniska. Práci už ale nesehnal. „Nemám nic, nejsem ženatý, nemám dům. Není tu ani žádné místo, kam bych mohl zajít se svoji snoubenkou,“ dodal.
Z guvernorátu Tatávín přitom pochází většina tuniské ropy. V oblasti je několik zařízení na těžbu ropy, plynu a fosfátů, plyn tam podle Reuters zpracovává i italská ENI nebo rakouská OMV.
Právě zahraniční firmy představují pro demonstranty největší problém. Tuniská vláda jim před nedávnem vydala nové ropné koncese, což podle deníku The New York Times dokazuje, jak málo země ze svých nerostných zdrojů profituje. Ropné společnosti navíc v Tunisku neplatí daně a ačkoli by mohly být největšími zaměstnavateli v regionu, většinu pracovních míst v nich obsazují cizinci. Do rozvoje oblasti investují jen velmi málo.
Požadavky mladých demonstrantů jsou tak jasné - vláda by podle nich měla zajistit, aby ropné společnosti vyhradily 70 procent pracovních míst pro místní obyvatele. Také by měly odvádět část svých příjmů do tuniské státní kasy, díky čemuž by pak vláda mohla iniciovat vznik fondu na vytváření nových pracovních míst.
Vzdělaní lidé bez práce
Podle The New York Times demonstranti představují novou generaci, která sice dospěla v relativní svobodě po takzvaném arabském jaru, čelí však dlouhodobé nezaměstnanosti. „Tihle mladí reprezentují generaci, která je otrávená z toho, že musí žádat své rodiče o peníze na cigarety nebo na útratu v kavárně,“ říká aktivistka Sabrine Wafiová. Řada z nich má přitom univerzitní vzdělání.
Polovina mladých Tunisanů zvažuje emigraci, ukázala anketa mezi chudými |
Protesty byly už od začátku dobře organizované, demonstranti spolu komunikovali přes sociální sítě. Kromě toho, že obsadili okolí čerpací stanice El Kamúr, také zablokovali silnice vedoucí k ropným polím a uspořádali několik demonstrací před kanceláří guvernéra v Tatávínu.
Na vzrůstající nepokoje v půlce května zareagoval tuniský prezident Kaíd Sibsí, který nařídil, aby byla u zařízení na produkci ropy, plynu a fosfátů nasazena armáda. „Je to vážné rozhodnutí, ale musí k němu dojít kvůli ochraně našich zdrojů,“ prohlásil.
Protesty vyvrcholily koncem května, kdy demonstranti zcela zastavili provoz v zařízení na těžbu ropy. Při střetu s Národní gardou zemřel jednadvacetiletý mladík, kterého přejel policejní vůz. Dalších 300 lidí muselo vyhledat lékaře poté, co proti nim policisté použili slzný plyn.
Během protestů navíc kdosi zapálil dvě policejní stanice. Řada demonstrantů však tvrdí, že to byl někdo „zvenčí“ - možná pašeráci z nedaleké Libye, kteří chtěli situace využít.
Druhá revoluce
Po vlně násilí se sice protesty uklidnily, frustrace z nulových vyhlídek do budoucna však dál bublá pod povrchem. Ve stanovém městečku u ropných polí zůstávají stovky lidí, kteří trvají na splnění svých požadavků i omluvě za policejní násilí.
„Náš záměr je oprávněný,“ říká třiatřicetiletý Tarik Haddád, nezaměstnaný dělník z Tatavínu. Nová tuniská ústava podle něj uznává právo pracovat. „Ať už jsme studovali, nebo ne, stále nepracujeme,“ říká.
Ve městě Tatávínu si mladí demonstranti zřídili provizorní ubytovnu přímo před kanceláří guvernéra, který během protestů po pouhých dvou měsících v úřadu rezignoval. Silnice stále blokují spálené pneumatiky a před opuštěnými úředními budovami hlídkuje několik vojáků. Uniformovaní policisté z ulicích téměř zmizeli.
„Tohle je druhá revoluce. A tahle je mnohem vážnější,“ říká bývalý úředník Ahmed s odkazem na občanské nepokoje během arabského jara.
Tatávín, hlavní město stejnojmenného guvernorátu:
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
