Na Šukrího zaútočili neznámí pachatelé ve středu před jeho domem. Střelili ho čtyřikrát do hlavy a krku a ujeli na motocyklu. Významný politik zemřel po převozu do nemocnice.
Generální tajemník Strany obnovy a zároveň předseda tuniské vlády Hamádí Džibálí vraždu označil za teroristický čin. "Je to útok namířený nejen proti Bilajdovi, ale proti celému Tunisku," prohlásil premiér.
Slíbil, že vyvine maximální úsilí, aby byli pachatelé tohoto zločinu dopadeni. "Tunisané na takové věci nejsou zvyklí. Vláda stejně jako národ musí projevit zdravý rozum a nepadnout do zločinné léčky, jejímž smyslem je vyvolat v Tunisku chaos," dodal Džibálí.
Tuniskou metropolí se zpráva o vraždě začala rychle šířit. Před ministerstvem vnitra se shromáždilo přes tisíc lidí, kteří vyzývali k pádu vlády. Policie kolem budovy postavila zátarasy a následně rozehnala dav slzným plynem, obušky a střelbou do vzduchu.
Další stovky Tunisanů vyrazily i do ulic města Sidi Bouzid, kde se v prosinci 2010 upálil tuniský mladík Muhammad Buazízí a spustil tak vlnu demonstrací, které vedly až k pádu prezidenta Zína Abidína bin Alího.
"Nyní protestují asi čtyři tisíce lidí, zapalují pneumatiky a házejí kameny na policii," popsal agentuře Reuters jeden z místních obyvatel. "Jsou opravdu naštvaní," dodal.
Tunisané protestovali i v dalších městech a v mnoha z nich napadli sídla vládní Strany obnovy. Opoziční hnutí Lidová fronta vyzvalo ke generální stávce a ohlásilo odchod z parlamentního shromáždění.
"Bratr byl zavražděn. Jsem zničený," sdělil agentuře AFP Bilajdův bratr Abdal Madžíd. Manželka oběti řekla, že byl její muž zastřelen, když vycházel ráno z domu. Abdal Madžíd vraždu okamžitě připsal právě Straně obnovy. "Kašlu na celou Stranu obnovy; bratra nechal zavraždit její šéf Rašíd Ghannúší," řekl.
Kolébka revoluce
Bilajd patřil k oponentům bývalého tuniského režimu a do roku 2011 žil v exilu. Patřil ke koalici Lidové fronty, která je rozhodným kritikem současné vlády. Tvrdí, že vláda dává volnou ruku islamistickým milicím, které útočí na členy opozice.
Právě Tunisko odstartovalo arabské revoluční události. Už v lednu 2011 musel odstoupit bin Alí, po něm pak následoval egyptský prezident Husní Mubarak a následovaly boje v Libyi. Strana obnovy vyhrála volby na podzim 2011.
Do konce loňského roku měla být vypracována nová ústava, po jejímž přijetí se měly konat řádné parlamentní a prezidentské volby. Práce na ústavě ale vázne kvůli politickým třenicím. Tuniské sekulární strany trvale varují před šířením radikálního islámu. Tunisko je pravidelně dějištěm násilných střetů, které většinou vyvolávají právě salafisté, tedy ultrakonzervativní muslimové.
