Nebo má lomit rukama nad tím, že tresty za vraždy zůstanou, jaké jsou, že přísněji nebudou trestáni násilníci, že devianti nebudou v přísně střežených ústavech a čtrnáctiletí zločinci ujdou spravedlnosti?
Minusy převažují. Jásat nebo lomit rukama by však bylo hysterické. Není důvod. Je to trochu jako s registrovaným partnerstvím.
Jak souvisí takzvané tunelování a registrované partnerství? Kvůli obojímu bylo v poslední době víc povyku, než být mělo. Podobně jako v případě homosexuálních svazků není schválení či neschválení formule o "zneužití informací v obchodním styku" tragédií.
Strany, které o paragraf bojovaly jako o hradby, nebojují o věc samu, nýbrž o svou prestiž. Těsně před volbami nechce nikdo dostat psí hlavu ochránce zlodějů.
Historie začala nevinně a potichu. Marek Benda z ODS navrhl, aby byl paragraf vyškrtnut z návrhu trestního zákoníku. Ano, toho zákoníku, o který se poslanci už léta přou. Zavádí převratné novinky jako tresty (a legální sex) pro čtrnáctileté. Zvyšuje sazby pro vrahy a hrubé násilníky, je o něco shovívavější k těm, kdo se provinili pouze nedovolenou touhou po mamonu.
Poslanec Benda v rámci této logiky tvrdil (ne bez opodstatnění), že několik inkriminovaných slov je zbytečných. Finanční podvody lze podle něj snadno postihnout jinak. A právě výrazy o informacích v obchodním styku jsou podle něj gumové. Policie a soudy je mohou použít k tomu, aby šikanovaly nevinné podnikatele.
Bendovi kolegové z příslušného parlamentního výboru vážně pokývali hlavami a zvedli ruce. Zvedli je nakonec i poslanci. Nikdo se nad ničím nepozastavil. Až bývalá poslankyně Hana Marvanová a současný europoslanec a bývalý ministr Josef Zieleniec rozpoutali virvál. Vypuštění sporné formulace podle nich znamená beztrestnost pro velkopodvodníky.
Nepochybně to je jejich právní názor, podobný, byť opačný tomu, který má pan Benda. Nepochybně je v tom však kus politického kalkulu. Malé strany nemají jinou možnost než využívat všechny skuliny k tomu, aby před volbami protekly do veřejného povědomí. A Zieleniecova strana zatím rozhodně velká není.
Ryk dolehl až k uším senátorů a ti zákoník vrátili do Sněmovny. Jemný čich pro propagandu má i premiér Jiří Paroubek. Jeho nos mu ihned poradil, jak se zachovat. Spustil takový řev, že Zieleniece dočista přehlušil, a pokusil se přivlastnit si boj proti tunelářům, zlodějům a podvodníkům jako druhdy jeho učitel Zeman. Jako vedlejší, ale milý produkt mu aféra posloužila coby bič na neoblíbeného ministra Němce.
Paroubek si nasadil masku zásadového muže: Než aby bylo uleveno tunelářům, nechť spadne pod stůl desetiletá práce na moderním trestním zákoníku. Paroubkovi odpůrci v čele s Němcem hned kontrovali: Je přece krajně neodpovědné zničit takové dílo kvůli jedinému paragrafu! To chcete mírnější tresty pro vrahy? Řešení se přece musí najít.
Ve skutečnosti jsou obavy obou stran přehnané a já obě strany podezřívám, že to vědí. Právníci se na tom sice neshodnou, ale rozum napovídá, že paragraf o "zneužití informací v obchodním styku" není jedinou obranou proti takzvaným tunelářům. Jak policie, tak soudy je mohou stíhat za podvody či za poškození firmy, kterou vedou.
A naopak: nebyl-li zákoník schválen nyní, může projít - s mírnými změnami - za několik měsíců hned po volbách. Koneckonců, když se na něčem pracuje deset let, pár týdnů prodlení nikoho nezabije.
Bude trvat dlouhé měsíce, ba roky, než se justice naučí hrát podle nových pravidel. Nejsme bez zákona, nemáme jen lepší zákon. Bylo by dobré, kdybychom ho měli. Před volbami však politiky daleko víc zajímají výhody pro ně samé než tresty pro vrahy.
