Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Trpěl za svůj názor a jeho jizvy pak otočily oči světa k běsnění ve Rwandě

  11:33aktualizováno  11:33
V roce 1994 poslalo 2997 fotografů do soutěže World Press Photo 29 988 snímků. Nad všechny však vyčníval záběr zachycující hutuského mladíka, který přežil řádění svého etnika v táboře smrti. Fotograf James Nachtwey dostal za snímek hlavní cenu a hluboké jizvy otočily oči světa ke genocidě ve Rwandě.

Zranění způsobená mačetou na tváři muže z kmene Hutu při genocidě v africké Rwandě. (červen 1994) | foto: James Nachtwey

V červnu 1994 byla Rwanda v zajetí krvavého běsnění mezi Hutuy a Tutsii. Na ulicích ležely stovky bezvládných těl, hutuské jednotky roztáčely každou vteřinu spirálu smrti a zemi objal mrtvolný strach.

SLAVNÉ FOTOGRAFIE

Seriál iDNES.cz nabízí příběhy slavných zpravodajských fotografií, které se staly ikonami, ať už vznikly na válečných bojištích, při různých tragédiích, ve vesmíru nebo "jen" zachycují lidské osudy.

Desetitisíce příběhů dávaly dohromady jednu z největších genocid, kterou kdy dějiny uzřely. Jeden z nich prožíval i hutuský mladík. Zdánlivě byl na té "správné" straně konfliktu - po desetitisících tehdy v ulicích umírali Tutsiové.

Hutuské milice smrti Interahamwe však byly neúprosné a jakmile na něj padl byť jen stín podezření, že sympatizoval s tutsijskými rebely a nepodporoval genocidu, putoval stejně jako Tutsiové do továrny na smrt.

Osudové setkání v nemocnici Červeného kříže

V táboře viděl zneužívání, bití, mrzačení, mučení i systematické vraždění a všechno to měl brzy sám okusit. Hutuské milice ho zohavily mačetami a za zradu etnika ho jistě čekal i trest nejvyšší.

GENOCIDA VE RWANDĚ

Genocida ve Rwandě vypukla na jaře 1994 poté, co se za podezřelých okolností zřítilo letadlo s prezidentem Juvénalem Habyarimanou, který patřil k většinovému hutuskému etniku. Masakry skončily po třech měsících, když tutsijští povstalci vedení současným prezidentem Paulem Kagamem svrhli extremistickou hutuskou vládu, která vražedné masakry organizovala. Odhady hovoří až o 800 tisících mrtvých z řad Tutsiů a desetitisících obětí z kmene Hutu.

Tábor byl ale osvobozen a mladík se s jizvami, které byly hluboké jako nenávist mezi znepřátelenými etniky, dostal do nemocnice Červeného kříže. Tady se jeho cesta protla s Jamesem Nachtweyem, jedním z nejlepších fotoreportérů planety.

Válečný fotograf se do Rwandy vydal po roce stráveném v Jihoafrické republice, kde mimo jiné při přestřelce přišel o kamaráda fotografa a on sám unikl smrti jen o vlásek. Svoji cestu do Rwandy ostřílený reportér dodnes popisuje jako "cestu rychlým výtahem do pekla".

Uprostřed zbídačené země ho kroky zavedly až k muži, který později svými jizvami vpašoval do mozků mnoha lidí palčivou otázku: "Co se to v té Rwandě sakra děje?" Snímek je sám o sobě silný, ale příběh, který je za ním, je neodbytně nadčasový.

Zrod antiválečného fotografa

Sám Nachtwey o šest let později o fotografii prohlásil: "Doufám, že se lidé se snímkem ztotožní, nevypnou, neotočí se a zjistí, že jejich názor něco znamená."

Rok 1994, kdy fotografie vznikla, byla důležitá i pro samotného Nachtweye. Po zkušenostech z Jihoafrické republiky a Rwandy se zrodil jako "antiválečný fotograf". Válku od té doby vždy zachycoval v detailu jako příběh jednoho člověka, jako tragédii jednotlivců. Tím osobitě zachycuje odpornost válečných konfliktů.

Kdo je jAMES NACHTWEY

James Nachtwey se narodil v roce 1948 ve Spojených státech. Že bude válečným reportérem, se prý rozhodl na začátku sedmdesátých let, kdy jeho generace protestovala proti válce ve Vietnamu. V New Yorku začal jako fotograf na volné noze a dnes patří k nejlepším válečným fotografům světa.

Fotograf James NachtweySvůj první ozbrojený konflikt fotil v roce 1981 v Severním Irsku a od té doby s fotoaparátem procestoval snad všechny větší i menší světové konflikty. Při své práci několikrát utrpěl zranění, naposledy v roce 2003 v Iráku. Od roku 1984 je Nachtwey exkluzivním fotografem prestižního amerického časopisu Time a mezi lety 1989 a 2001 byl členem Magnum - nejvýznamnějšího spolku fotožurnalistů na světě.

Je držitelem dvou hlavních cen World Press Photo nebo pěti Zlatých medailí Roberta Capy. Vydal už tři fotografické knihy. Na své webové stránce píše: "Byl jsem svědek a tyto snímky jsou mé svědectví. Události, které jsem zaznamel, nesmí být nikdy zapomenuty a nesmí se opakovat."

Autor:






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Barcelona protestuje proti rozhodnutí Madridu omezit katalánskou autonomii (21....
Protitah Katalánců: den před omezením autonomie projednají nezávislost

Katalánští poslanci ve čtvrtek projednají jednostranné vyhlášení nezávislosti na Španělsku. Rozhodlo o tom vedení katalánského parlamentu. Mimořádná schůze se...  celý článek

Policie stále pátrá po jednom ze strůjců pařížských útoků Salahu Abdeslamovi.
Pařížského atentátníka Abdeslama bude každý den k soudu převážet vrtulník

Salaha Abdeslama, jediného žijícího podezřelého z podílu na tragických teroristických útocích v Paříži z listopadu 2015, budou denně převážet vrtulníkem k...  celý článek

Mnohé recyklační továrny stále spoléhají na ruční práci.
Čínu zavalily použité baterie z elektromobilů. V recyklaci leží miliardy

Čínské recyklační továrny, které se specializují na likvidaci elektroniky, před sebou mají novou výzvu. V zemi prudce roste prodej elektromobilů, které...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.