Dejme tomu, že je vám asi tak šest let a máte štěstí, neboť váš táta či maminka nebo děda jsou moudří lidé. Nadto vás mají rádi. Takže vás neposadí před televizor, k počítačové hře, která učí zabíjet, nebo k jinému vymývání mozku. Chodí s vámi ven. Učí vás trpělivě se dívat a poslouchat, tedy pozorovat. Všimnete si třeba, kolik práce dá zjistit, jaký je tvar větví, jak se pohybují ve větru, jak se mění barvy listů, když je slunce různě vysoko. Učí vás také, jak tiše a klidně u nás mluví příroda. Zjistíte, jak těžké je popsat, co skutečně vidíte, nikoli co si myslíte, že vidíte. A pak budete měřit. Kdo by řekl, že je tak nesnadné přesně změřit zoubek na kolečku vymontovaném ze starého budíku! Až zase sleze sníh, začnete postupně chápat, co mají společného a co rozdílného kameny v lomu, houby, stromy a kapradiny v lese. Jen co začnete počítat, zjistíte, jak se jevy, které vidíte, slyšíte nebo hmatáte, dají vyjádřit čísly. Pochopíte, že z čísel není nutné mít strach, že mají svůj vnitřní život. A jak zajímavý! To až uslyšíte o jednom z největších vynálezů všech dob, zvláštním čísle, které označuje nic, jmenuje se nula a dělá se s ním spousta věcí. Pak se zeptáte, proč slunce vychází a zapadá. Maminka vám to předvede večer s malou lampou bez stínítka a míčkem. Až uvidíte na obloze tažné ptáky, poznáte je. Podíváte se na mapu a odhadnete, kdy a kam doletí. To už vám bude asi tak deset. Dokážete jasně a souvisle říci, co jste viděli. A celé roky si budete ve hře cvičit oči a ruce. O něco později se naučíte jevy vykládat. To začnete vyhmatávat jejich vnitřní, na první pohled skrytou povahu. Dostanete těžký úkol, třeba zjistit, proč chodí slepice spát, jakmile zapadne slunce. Dá se to změnit tím, že jim před kurníkem rozsvítíte reflektor? Někdo se vás zeptá: Proč se dokáže letadlo udržet ve vzduchu, když je tak těžké? Udrží se čmelák ve vzduchu ze stejného důvodu? Budete se umět jasně vyjádřit. O co jde, dokážete sdělit v měřitelných nebo pozorovatelných pojmech. Že se tomu říká operacionální definice, se třeba vůbec nedozvíte. Nebude-li váš učitel okoralý, líný, zhlouplý nebo jen prostě unavený s vypálenou duší, vytáhne z kabinetu pomůcky a pomůže vám připravit složitější pokus. Nebo vysejete hrášky a pokusíte se zjistit, co vlastně viděl Řehoř Mendel v roce 1865. To vám bude asi tak patnáct let. Nebudete mít ponětí, že jste se odmala učili to, čemu Americká společnost pro rozvoj vědy říká třináct principů vědeckého myšlení. Nejdříve osmi "základním procesům" - pozorování, měření, klasifikaci čili třídění, kvantifikaci neboli vyjadřování jevů číslem, usuzování, předpovědi, určování vztahů a sdělení neboli komunikaci. Potom pěti "integrovaným procesům" - výkladu čili interpretaci, kontrole proměnných, operacionálnímu definování, tvorbě hypotéz a jejich ověřování pokusem. Tato společnost říká, že třináct principů vědeckého myšlení může zvládnout většina žáčků. Smyslem není výchova vědců, ale občanů, kteří umějí užívat hlavu a ruce. A ten čtrnáctý princip, bez kterého to nejde? Vzpomínám na pana řídícího venkovské jednotřídky. Pracoval tam před více než padesáti lety. Hodně četl, rád poznával. Co jsou základní a integrované procesy, netušil, nicméně je učil. Děti měl rád. Děti ho měly rády také.
Autor je neuropatolog, zabývá se vztahem mezi mozkem a chováním
- pátek 29. září 2000
