Verze, která říká: na byt premiérovi půjčil strýc, který si sám půjčil od bývalého zaměstnance MF DNES.
Takže list, který chce po předsedovi vlády vědět, jak financuje svůj byt, má být do celé kauzy zatažen. Přes člověka, který tu už téměř třináct let nepracuje. Vtipné.
A je to taky pravdivé?
Bůh suď, vyloučit se to nedá, půjčku Grossovu strýci mohl dát kdokoliv. I tahle verze má ale děr jako ementál.
Vzpomínáte? Strýc premiéra říkal, ať si Gross zbytečně nepůjčuje u banky a neplatí úroky. Že mu půjčí sám, bez úroku.
A teď je tu nová verze - 900 tisíc je přeci jenom na úrok a to ještě pro neznámého věřitele. A to, jak teď najednou mluvčí premiéra říká, Gross od začátku věděl. Proč to tedy neřekl?
Navíc, rodinná půjčka na úrok má stejný půvab, jako sněhobílá košile politá kafem. Proč si rovnou, když na úrok, nepůjčil v bance?
Je prazvláštní, že se premiér ani nezajímal, kde si strýc vlastně peníze půjčí. U opatrného politika je to krajně neprozřetelné a dokonce nepravděpodobné, ale budiž, ani to není vyloučené.
Podivně působí i fakt, že údajný věřitel Grossova strýce se najednou objeví, objedná se u premiéra a ten ho jen tak přijme. Zkusili jste se už u Grosse objednat a zastavit? Asi není nic jednoduššího - stačí říct, že vy jste ten, kdo financuje jeho byt.
Stanislav Gross, nejmladší a určitý čas i nadějný premiér, vysvětluje financování svého bytu celou dobu prachbídně. Nejdřív tvrdil, že vše platil sám, pak pod tlakem přiznal půjčku. Zprvu byla přímo od zámožného strýčka Vika, pak od příbuzných ze zahraničí, teď od bývalého redaktora tohoto listu. Přitom normálnímu člověku pořád nejde na rozum, proč vlastně tolik tajností kolem rodinné půjčky.
Jakkoliv tahle třetí verze zní bizarně, může být pravdivá. Pro Stanislava Grosse by to bylo dobře. Na žádnou další už totiž není nikdo zvědavý.
