Zvláště neprofesionální je, když dodá "informace" zahraničnímu tisku, a pak, například v jeho komentáři "President Klaus" se na tentýž tisk odvolává, a sděluje českému čtenáři, že zahraniční tisk Václava Klause "vnímá kriticky". Čtenářům ovšem zapomene sdělit, že ten kritický postoj zahraničního tisku se z velké části omezuje na citáty jistého českého politologa, pana Jiřího Pehe, a podobné prameny, jako je pan Rupnik atd., které si zahraniční tisk, který obvykle nemá jiné české zdroje, u nich vyžádá. Čtenář se rovněž nedozví, že se jedná z velké části buď o tisk z levé části politického spektra, nebo tisk blízký sudetoněmeckým vyhnancům a ultrakatolickým stranám, kterým president Klaus byl a zůstává trnem v oku.
Na rozdíl od pana Pehe je Jan Zahradil profesionálním politikem. Jako takový je vnímán, a bylo by nesmyslem od něho očekávat, že bude vyjadřovat cokoliv jiného, než názor strany, které je místopředsedou. Že tento názor není jen sólovým hlasem, je vidět i z rostoucích preferencí ODS, a ze stejných preferencí je vidět, že stejně velká část preferencí s ním nesouhlasí. Principem demokratické politiky je, že se o přízeň veřejnosti soutěží, že politické strany presentují svá hlediska. Pokud pan Zahradil mluví o koncentraci politických, a ekonomických elit, okolo pražského Hradu a Václava Havla, vyjadřuje to, co přiznává i sám pan Pehe, který to ovšem považuje jen za "hanlivý výraz pro společenství lidí mimo politické strany, kteří v minulosti protestovali proti některým politickým praktikám, zejména proti opoziční smlouvě. Tyto lidi nepojila nikdy žádná organizace, byli to prostě a jednoduše intelektuální kritici různých prohřešků stranických politiků--tedy zcela legitimní segment veřejné politiky fungující jako zdravý korektiv". Pan Pehe nemůže popřít, že takové sekupení okolo Hradu existovalo, zdá se mu jen nezdvořilé, ba přímo hanlivé, popisovat je jako "koncentraci".
Pan Pehe ovšem profesionálním politikem není. Je politologem, neměl by jako profesionál podléhat pokušení míchat své analyzy a komentáře s otevřenou politickou propagandou. Panu Zahradilovi nemohou jeho kritici vyčítat jednostrannost, je representantem politické strany. Pan Pehe jím není, je politologem, je autoritou, od které se právem očekává, že zachová jistou míru objektivity, a dokonce i té zdvořilosti, jejíž nedostatek panu Zahradilovi vyčítá. Před dvěma týdny pan Pehe napsal článek "KLAUS BUDE VLÁDNOUT DESET LET". Mluví v něm o tom, co podle něho vzniklo volbou presidenta Klause: "v podobě Klausova Hradu vznikne nové mocenské centrum", "Ve srovnání s tímto vznikajícím Hradem je ten Havlův lehkou vahou", "Nyní bude, navzdory ujišťování nového prezidenta o jeho nadstranickosti, sídlit prodloužená ruka jednoho stranického sekretariátu přímo na Hradě a chapadla tohoto Hradu mohou zasahovat téměř všude".
Místopředseda ODS mluvil o "koncentraci" politických a ekonomických elit. To bylo podle pana Pehe nezdvořilé a hanlivé. Profesionální politolog hovoří o "mocenských centrech" a "chapadlech zasahujících všude", jejichž centrem bude nově zvolený president, který není v úřadě ještě ani tři týdny. Pan Pehe tento svůj "nehanlivý a zdvořilý" obraz presentoval v českých i zahraničních mediích, ještě před tím, než svůj nezdvořilý a "hanlivý" obraz zveřejnil Jan Zahradil.
Jan Zahradil je místopředsedou ODS, čtenář od něho, jak jsem řekl, bude očekávat subjektivní názor, názor ODS. Za koho ale kope profesionální politolog a expert pan Pehe? Jistě ne za svou profesi, tu zatím dokázal v očích české veřejnosti dokonale zdiskreditovat, slovo "politolog" se stalo v nové češtině synonymem pro agitátora.
Souhlasím s panem Pehe v tom, že místopředseda ODS Zahradil se mýlil. Mýlil se, když se domníval, že je šance, že by mohla nastat nová éra v české politice. Pan Pehe dokazuje, že to může zůstat jen zbožným přáním. Jeho komentář a naznačuje, že nic takového nehrozí, pan Pehe a jemu podobní zůstávají. Předpověď pana Pehe o "pokračujícím třídním boji" je jednou z mála, která se pravděpodobně splní. Bohužel.
- pátek 14. března 2003
- 9
