Jejich rozhodnutí, učiněné ve viditelné nervozitě z fiaska v evropských volbách, tehdy věstilo dramatickou změnu české politiky: premiér Vladimír Špidla padl, sociální demokraté odmítli jeho projekt koaliční vlády s lidovci a Unií svobody.
Po třech týdnech se členové ústředního výkonného výboru (neboli úvévé) v neděli sejdou, aby Špidlovu nástupci Stanislavu Grossovi potvrdili, že může stanout v čele koaliční vlády sociálních demokratů, lidovců a Unie svobody. Pozoruhodný příběh české politiky bude završen.
Kdo nás podpoří?
Je pravděpodobné, že jeho hlavní aktér, Stanislav Gross, takový konec od začátku neplánoval. Na jeho cestě labyrintem k nové vládě však bylo příliš mnoho překážek, které ho nakonec nasměrovaly právě k cíli zpočátku nečekanému.
Základní zadání pro Grosse znělo: nepřipustit předčasné volby a nepustit moc z rukou. Gross před třemi týdny svým spolustraníkům přednesl vizi menšinové vlády pouze s lidovci.
K tomu potřeboval dvě věci: ochotu Miroslava Kalouska k takovému řešení a toleranci jedné z opozičních stran. Že to nemohou být komunisté, bylo záhy jasné: Kalousek předem řekl, že do ničeho takového nejde, a sám Gross dobře věděl, že by si kolaborací s Grebeníčkem zahrával s ohněm.
Gross si vážně pohrával s variantou, že dokáže alespoň k toleranci přesvědčit ODS (a Kalousek mu v tom byl ochoten pomoci). Po letech opoziční smlouvy vsadil na vyzkoušený recept: nabídku faktického podílu na moci v podobě zajímavých křesel. Jenže tentokrát neuspěl: Mirek Topolánek se mu vysmál.
Koalice superpragmatiků
Mohlo to být pro Grosse ještě pěkné drama. Jenže ve stejný den, kdy ho odmítla ODS, přišla nečekaná zpráva: "odpadlík" z Unie svobody Marian Bielesz se vzdává poslaneckého mandátu, na jeho místo nastupuje loajální Zdeněk Kořistka.
Sto jedna hlasů, nejmenší možná vládní většina, kterou od Grosse žádal prezident Václav Klaus, bylo znovu na světě. Opozice se vysmívala: není to nic jiného než Špidlova vláda bez Špidly. Ale přece to je trochu jiná koaliční formace.
Svého předsedu totiž vyměnila i Unie svobody, na místo Petra Mareše usedl ministr Pavel Němec. Intelektuální padesátníky Špidlu s Marešem tak nahradili ambiciózní třicátníci, kteří spolu s Miroslavem Kalouskem vytvořili spojenectví superpragmatiků odsouzených při takto rozdaných kartách k dohodě.
Ta se zřejmě ještě bude rodit nelehce, zvlášť až přijde na rozdělování ministerských a možná i dalších vlivných postů. Vláda, která od počátku naznačuje, že od ní nelze čekat víc než "údržbu", se může ujmout moci.
