Unikátní monoxyl vyrobený z jednoho kusu dubového dřeva, který podle výpočtů váží dvě tuny a se svou délkou deset a půl metru patří k nejdelším dochovaným v Česku, se po několika nadzvednutích ocitl ve speciálním bezpečnostním rámu ve tvaru žebříku a na paletových vozících putoval z nádvoří Vlastivědného muzea Olomouc do nově opravených depozitářů.
Tady si kupeckou loď společně s ještě menším člunem v prostředí, které má navodit dojem pravěkého přístavu, kde plavidla kdysi skutečně kotvila, budou moci vůbec poprvé prohlédnout lidé.
Podle ředitelky muzea Miloslavy Hoškové to ale bude nejdříve na začátku příštího roku.
Plavidlo z nádvoří olomouckého muzea, kde dosud zabalené v igelitovém obalu a položené na dřevěných kůlech v provizorním polystyrenovém přístřešku od roku 2003 vysychalo, muselo do speciálně upravených prostor v podzemí depozitářů v Denisově ulici urazit přes pět set metrů.
Ačkoliv pracovníci stěhovací firmy společně s restaurátory přesun se stejně dlouhým provázkovým rámem trénovali a zkoušeli si trasu nanečisto projít, komplikace se dostavily hned za branou muzea.
"Tramvaj počká, historie má přednost"
Keltský člun na okamžik zastavil i městskou hromadnou dopravu. Olomoučané ale pro monumentální kolos, který se pomalu vydal na cestu mimo jiné i po kolejové trati, měli pochopení.
"Tramvaj počká, historie má přednost," reagovala na zpoždění vozidla jedna z přihlížejících žen. Nejtěžší úsek ale měli pracovníci firmy s lodí teprve před sebou.
"Čekali jsme, že přesun po hlavní cestě půjde lépe, ale paletové vozíky se nevytáčejí tak snadno. Nakonec jsme loď museli v zatáčce přizvednout a vytočit ji vlastní silou. Teprve poté jsme ji vrátili na vozíky," uvedl koordinátor stěhování Miroslav Bělík z brněnské firmy Hruby Moving.
Největší problém ale čekal stěhováky uvnitř budovy depozitáře. "Byly tu nosné sloupy a těm jsme se museli vyhýbat," dodal Bělík, který si s keltskou lodí odbyl svou premiéru. "S velkými předměty jsme již měli zkušenost, ale podobně křehký a letitý předmět s takovou historickou hodnotou jsme ještě nepřemisťovali.
Při stěhování se ozvalo praskání
Na stěhování napjatě dohlížel i restaurátor Milan Stecker, který se o záchranu památky snaží již několik let. "Loď se při stěhování prohýbala a vlnila, při počátečním nadzvednutí se dokonce ozvalo praskání. Naštěstí to ale byla jen fólie a monoxyl zůstal v pořádku," oddychl si Stecker po důkladné prohlídce plavidla.
"Člun je velmi křehký, má pětimetrovou puklinu a další spoustu zářezů, které do dřeva vyryli lidé ještě před vyzvednutím z pískovny. Naštěstí konzervace proběhla dobře a loď je díky tomu pružná."
Ve sklepě muzejních depozitářů restaurátoři loď po dlouhé cestě vybalili z igelitu. Ten měl unikát ochránit před počasím a změnami teplot, navlhnutí nebo přílišné vysušení by totiž plavidlu mohlo ublížit.
"Keltský člun potřebuje stálé prostředí a neměnnou vlhkost, muzejní sklepení tak bude ideálním kotvištěm. Vlhkost je tu stabilně kolem 70 procent," vysvětlil Stecker a připouští, že loď by si nakonec kvůli větší bezpečnosti mohli lidé prohlédnout jen přes sklo.
O tom, jestli se unikát nakonec ocitne v depozitáři volně, nebo uzamčený ve vytápěné a klimatizované vitríně, se teprve jedná. "Jisté je, že tu vedle pravěkého přístavu, ve kterém loď kdysi pravděpodobně kotvila, vystavíme i jiné archeologické zboží. Chceme také navodit dojem vodní cesty, takže monoxyl položíme na kamení, rozloží se tím jeho váha," dodal restaurátor.
Nejtěžší byla konzervace
A co bylo podle něj od doby nálezu v roce 1999 vůbec nejtěžší? Dovést všechny fáze konzervace do zdárného konce.
"Loď jsme očistili a ošetřili proti plísním, bakteriím a dřevokazným houbám. Nízkomolekulárním roztokem PEGu, tedy polyethylenglykolu, jsme z ní poté vytěsnili vodu," vypočítává restaurátor, který má před sebou poslední fázi konzervace.
"Celý povrch plavidla uzavřeme a zpevníme vysokomolekulárním přípravkem, a loď tak nebude reagovat na venkovní prostředí. K tomu ale potřebujeme stálou teplotu. Konzervační látku totiž musíme nejdříve rozpustit a nanést na loď. Hned poté ztuhne."
Olomoučtí restaurátoři s tak velkou lodí dosud nepracovali a neměli tak potřebné zkušenosti. O radu se proto rozhodli požádat odborníky z celého Česka.
"Nejvíce nám pomohl Vlado Rusnák z brněnského technického muzea, který s archeologickými dřevy pracuje. Přesto stejné metody a postupy nezaručí vždy stejný výsledek a pracovat s monoxylem tak do poslední chvíle bylo velkou hádankou," přiznává Stecker, který k průzkumu lodi použil sondu na zjišťování stáří dřeva.
Dřevo bylo zkamenělé
V hloubce pět centimetrů ale musel vrták zastavit, ďřevo totiž bylo zkamenělé. Expertizy nakonec prokázaly, že monoxyl pochází z období, kdy na Moravě žili Keltové.
"Podobných člunů se v republice našlo několik, o takových rozměrech a v tak dobrém stavu je ale jen ten v Olomouci. Většina plavidel totiž po stovkách let strávených ve vlhkosti ztrouchniví a nepodaří se je zachránit," uzavřel restaurátor.
O vystavení člunu v minulosti projevilo zájem i muzeum v Mohelnici. Podle ředitelky Vlastivědného muzea Miloslavy Hoškové ale tak vzácný archeologický nález potřebuje specifické prostory, které mohelnické muzeum nemůže poskytnou.
"Máme zpracovaný projekt na možné kotviště, zatím jsme na něj ale nedostali peníze. Přesto stále doufáme, že loď nakonec zůstane v místě, kde byla nalezena," komentuje bývalá vedoucí Muzea Mohelnice a členka Spolku přátel historie Mohelnicka Hana Heidenreichová.
