Zmíněnou učebnici pro císařsko-královská gymnázia, ozdobenou pěknými mědirytinami, pak následovaly publikace přinášející recepty pro hravé chemické pokusy, u kterých se školák Holý sice občas popálil, ale zvědavost na tajemství vědy mu zůstala.
Potřebuju svobodu V roce 1959 vystudoval organickou chemii na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy a rok nato, s takřka ještě čerstvým diplomem v ruce, prošel dveřmi pražského Ústavu organické chemie a biochemie ČSAV.
Pracuje tu dodnes, už ozdobený mnoha tituly, domácími i zahraničními cenami, čestnými doktoráty a hlavně světovou pověstí vědce, který se se svým týmem úspěšně podílí na vývoji látek sloužících boji proti HIV/AIDS, virové hepatitidě typu B, pásovým oparům, leukémii a některým formám nádorových onemocnění.
Seriál Správná rozhodnutí slavných ČechůProf. Antonín Holý, DrSc. (1936) "Kdo nehledá, nenajde. Takže samozřejmě hledáme dál, snažíme se nacházet nové a nové účinné látky. Jestli se některá ujme, nebo ne, nevíme. Ale to, že máme určitou šanci je nalézt, představuje závazek." |
Připouští, že na cestě, která ho nakonec dovedla k výzkumným úspěchům, sehrály roli tři momenty, jimž říká "výhybky". První přišla po aspirantuře, kdy musel z organizačních důvodů nastoupit do oddělení nukleových kyselin.
Druhá ho přivedla k zájmu o "biologicky užitečné a účinné látky" a právě tehdy začal s výzkumem léku proti leukémii. Tou třetí výhybkou byl rok 1976 a setkání s profesorem Erikem de Clercqem, který se na Katolické univerzitě v belgické Lovani zabýval látkami působícími proti virům.
Téma antivirotik oba vědce sblížilo, de Clercq potvrdil medicínskou účinnost několika vzorků, které mu Holý zaslal, navíc Belgičan dokázal úspěšně oslovit americké farmaceutické firmy, aby vyvíjely konkrétní lék. Výsledky oficiální spolupráce tak přinesly dostatečné finanční prostředky na další výzkumy. V časech normalizace to byl pro československou laboratoř štědrý dar osudu. Bez něj by se nedařilo?
Profesor Holý rád oponuje a tvrdí, že navzdory době měl jeho ústav výbornou atmosféru, lidsky i vědecky. "Osobně bych v jiné instituci než v Akademii věd těžko pokročil ve své práci až tam, kde jsem dnes," řekl v jednom rozhovoru. Na politicky neutrálním pracovišti měl to, co ve své práci dodnes považuje za zásadní: svobodu.
Desítky let už strávil ve společnosti medicínské chemie. Patrně nejznámějším výsledkem jeho práce je látka tvořící základ preparátu Viread, který dnes ve světě patří k nejúčinnějším zbraním v boji s AIDS. Spolu s dalšími léky, na nichž se laboratoř profesora Holého podílela, se používá u 90 procent pacientů s AIDS a nově léčených HIV pozitivních. O léku se šíří mýtus, že umí léčit, ale sám profesor Holý omyl trpělivě vysvětluje: Viread nedokáže virus zničit, ale zastavuje jeho množení, čímž nemocnému umožňuje celkem normální život.
Soupeří s nemocemi považovanými za velmi vážné, ale o svých šancích dobře ví. Koncem minulého roku testy neprošel nadějný lék proti rakovině lymfatických uzlin a chronické leukémii, jehož základem byl právě objev profesora Holého. Ačkoli se na psech jevil jako zázračně účinný, lidský organismus na něj reagoval problematicky.
