Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Tři roky války v Iráku, čas přiznat porážku

  1:00aktualizováno  1:00
Před třemi lety začala válka v Iráku – měla svrhnout jednoho diktátora, dát lekci diktátorům dalším a z Blízkého východu udělat lepší svět. Diktátor padl, avšak svět lepší není.

Ještě nedávno, po parlamentních volbách, se zdálo, že naděje pro Irák žije. | foto: Reuters

Po třech letech bitev, nadějí, rozčarování a beznaděje není možné říci nic jiného než konstatovat: je čas přiznat porážku, situace je katastrofální a bezmála bezvýchodná.

Ještě nedávno, po parlamentních volbách, se zdálo, že naděje žije, že jediná možná cesta ven – postupně předávat Irák Iráčanům – může fungovat. Nyní však v brzký zlom nedokážou věřit ani ti největší optimisté.

Parlament má daleko k instituci, která by byla schopna zemi jakkoliv spravovat, násilí dosahuje apokalyptických rozměrů a přízrak občanské války mezi sunnity a šíity nabývá stále konkrétnějších kontur.

Ale znamená to tedy, že vše bylo špatně již od začátku? Ne.

Svržení Saddáma je nezpochybnitelný a zásadní úspěch celé operace. Kdo byl v Bagdádu v prvních dnech po jeho pádu, nezapomene nikdy na to, co už dnes vypadá jako kapitola z jakési historické knihy: naprostá většina Iráčanů byla nadšena tím, že tyran padl, a věřila, že na obzoru je lepší budoucnost.

To samo o sobě je hodně, ač euforie těch dní se již dávno rozpustila v krveprolitích dalších měsíců. I pro Západ to byl triumf – svrhnout diktátora vždy naznačí těm dalším, že i na ně může dojít.

Jistě, zbraně hromadného ničení se nikdy nenašly. Avšak: pokud by je Saddám opravdu měl, byl by velkou hrozbou.

Stejnou logiku je možno nyní uplatnit na Írán – Teherán do několika let vyvine jadernou zbraň, a to představuje pro Západ obrovské riziko. Čekat se založenýma rukama zkrátka není možné.

Proč se vše zhroutilo, kde se staly osudné chyby? Jednou z příčin byla mírně naivní představa lidí zrozených ve svobodném světě, že svoboda je všelékem, že každý, kdo ji dostane, se nadechne a zamíří vpřed. Není to tak.

Druhým důvodem je, že USA přecenily svoje schopnosti předvídat, co se vše může stát. Jistě, to byla osudová chyba, avšak – jakkoliv to může znít cynicky – chyby se zkrátka stávají, nedopustí se jich jen ten, kdo nic nedělá.

A není to jen chyba USA či Británie. I Česká republika byla – a nadále je – členem koalice, která se odhodlala vstoupit do Iráku. I my si nyní musíme říci: dobrá, jak z toho ven?

Odpověď je prostá: zatnout zuby, zkoušet dál předat Irák Iráčanům. A co nejdříve odejít, pokud možno se ctí.

Autor:






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Otevřená věznice Jiřice
VIDEO: V první otevřené věznici bydlí odsouzení v domcích a krmí klokany

U nápravného zařízení v Jiřicích na Nymbursku byla v pondělí představena první takzvaná otevřená věznice v České republice. Je to pilotní projekt, jehož cílem...  celý článek

Ilustrační snímek
Policisté hrají v pořadu Primy, prezidium jejich účinkování prošetřuje

Policejní prezidium se ohradilo vůči pořadu Policie v akci televize Prima. Vedení policie vadí, že vznikl bez jejího vědomí a že v něm účinkují skuteční...  celý článek

Poznáte místo na snímku?
100 POHLEDŮ: Skladiště pod elegantním mostem. Poznáte místo?

Pro období let 1890 až 1914 se vžilo označení Belle Époque - „krásná doba“. Právě v tomto období vznikla většina fotografií, které jsme zařadili do seriálu 100...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.